Skutečné zločiny na Plzeňsku

Skutečné zločiny na Plzeňsku jsou pro mě docela příjemným překvapením, především způsobem, jakým jsou jednotlivé případy zpracovány. Nejde totiž jen o klasické převyprávění vraždy, pachatele a jeho motivu, ale mnohem více o pohled do samotné práce kriminalistů a celého procesu vyšetřování. Kniha obsahuje čtyři případy a každý z nich je něčím zajímavý a zároveň dost mrazivý. Publikace je tedy trochu jiný typ true crime, než na jaký jsem zvyklý. Autor František Müller totiž sám působil jako kriminalista a případy proto nepodává pouze z pohledu výsledného pachatele a oběti, ale především z pohledu lidí, kteří se snaží zjistit, co se vlastně stalo. Čtenář tak postupně sleduje ohledání místa činu, zajišťování a vyhodnocování stop, výpovědi svědků, práci kriminalistických techniků, vyšetřovatelů i dalších odborníků. Zajímavé jsou také samotné výslechy pachatelů a podezřelých. Člověk může sledovat, jak se jejich výpovědi v průběhu vyšetřování mění podle toho, jaké důkazy kriminalisté postupně získávají. Najednou je úplně jinak vidět rozdíl mezi tím, co pachatel tvrdí, a tím, co se podaří policii skutečně zjistit. Právě skládání jednotlivých střípků dohromady mě bavilo možná ještě více než samotné popisy vražd. Celkově to na mě působilo skoro jako kriminalistický spis, jen převedený do čtenářsky přístupné podoby. A právě v tom je kniha podle mě zajímavější než řada jiných titulů z true crime žánru, které se soustředí hlavně na co nejdramatičtější převyprávění samotného případu. Za mě tedy velmi zajímavé a především poučné true crime čtení. Kniha mi sedla právě svou odlišnou formou a tím, že mě nechala trochu nahlédnout pod pokličku skutečné kriminalistické práce. Pokud někdo očekává hlavně dramatické líčení vražd, může být možná trochu překvapený, ale pokud ho zajímá, jak policie skutečně postupuje při vyšetřování závažných zločinů, podle mě bude spokojený. Já osobně jsem se u knihy nenudil a četla se mi velmi dobře.

Tak já jsem tušila, že skutečná policejní práce má daleko k Sherlocku Holmesovi či slečně Marplové, mým oblíbencům z mládí. V této knížce je dobře a čtivě, na dost brutálních případech, popsána mravenčí pečlivá práce sbírání stop a důkazů a postupy od podezření k obvinění. (Bez fotografií z místa činu, byť černobílých, bych se tedy obešla). Knize dávám plný počet hvězd za profesionalitu, ale jelikož nejsem konzumentem senzací a skutečné zločiny mě děsí, pokračování číst nebudu.