Skutečná

Skutečná Petry Nesvačilové mě potkala v ten pravý čas, rozehnala mou chmurnou náladu a pohladila duši. Velice milé, laskavé čtení, ve kterém autorka dokázala i smutné věci překlopit do pozitivní zkušenosti, nebo alespoň ohladit zraňující hrany. A já, ač to téměř nikdy nedělám, jsem si audioknihu načtenou samotnou autorkou, poslechla hned dvakrát po sobě. Zkrátka mi připadalo, že to musím slyšet ještě jednou. Takže děkuji autorce! :)

Audioknihu Skutečná jsem si poslechla na Audiotéce a musím říct, že pro mě to byl naprosto zbytečný počin. Možná má tahle knížka nějaký význam pro samotnou autorku, možná pro ni byla důležitým osobním vypsáním se, ale jako posluchač jsem v ní nenašla nic, co by mě zaujalo. Text mi nepřišel ani vtipný, ani chytrý, ani nějak zvlášť zajímavý. Naopak mě často rušila podivná skladba vět a zvláštně poskládaný slovosled, který působil kostrbatě a nepřirozeně. Místy jsem měla pocit, jako by text nebyl vůbec redakčně upravený. Vadila mi také zbytečná nespisovnost – například slova typu „za patnáctý“, která na mě působila spíš rušivě než autenticky. K tomu se přidávaly různé náznaky pseudomouder a lehce ezoterických myšlenek, které mi připadaly spíš jako prázdné fráze než skutečné postřehy o životě. Herečku Petru Nesvačilovou vlastně příliš neznám – nepodařilo se mi ji vidět v divadle ani její práci blíže sledovat. O to víc doufám, že její herecká tvorba je mnohem lepší než tahle kniha. Protože pokud jde o literaturu, Skutečná na mě bohužel zapůsobila jako velmi nepovedený projekt.