Skryté signály těla

Nemohu nesouhlasit, že chronický stres vede ke zdravotním problémům a že cvičení v knize mohou pomoci stres zpracovat a podpořit k uzdravení. Ale věřit, že je to tak jednoduché a přímočaré, jak autoři tvrdí? Jakože vážně? Samozřejmě nechci nikomu brát naději a hlavně uvedená cvičení mi přijdou hezky popsaná, takže pokud se někdo inspiruje, je to jedině dobře. Oceňuji i jakým způsobem vysvětlují fungování nervové soustavy a jak je tělo propojené s naším prožíváním, jak reaguje na stres a jak přes tělo můžeme dojít k uklidnění. Takže zejména pro ty, co nemají zkušenosti s mindfulness, jógou či nemají ještě dost načteno z oblasti duševního zdraví může být kniha jak zdrojem informací, tak inspirací. Zároveň je v knize ale hodně opakování (typický nešvar amerických osobnostně-rozvojových publikací) a části textu by klidně mohly být pro větší přímočarost vypuštěné. (A přiznávám, že většinu nadšených dopisů od spokojených klientů jsem přeskočila.) Ono i autoři sdílejí své osobní příběhy, ale vypráví je z podivného odstupu ve třetí osobě, jako by se jednalo o kazuistiku jejich klienta, což mě dost mátlo a vlastně i rušilo. (Např.: „Karden netrpěl hlady, měl kde bydlet, matka mu dávala dárky k Vánocům, a když byla nablízku, chovala se k němu láskyplně, jenže většinou na něj neměla čas a Kardena její nepřítomnost a nedostatek pozornosti ničily...“). No prostě bez toho balastu okolo to mohla být užitečná brožura.