Skříň #13

Balancuji mezi zhnusením, znuděním a důvtipem, asi to má něco, co jsem nedokázala pochopit. Mám teď korejské období, bylo povinností sáhnout po tomto autorovi, ale ani doslov mi na spousty otazníků nedokázal najít odpověď.

Velice záleží, co od knihy očekáváte a jak k ní přistupujete. Já osobně knihu zbožňuji, ale chápu ty, jenž to bude naprosto nudit, hnusit se jim to či si z toho neodnesou vůbec nic. K věci: Největší kouzlo knihy spočívá v jejím překvapení. Stejně jako hlavní hrdina, v kapitolách pátráte jako ve složkách z tajemné skříně a jen očekáváte, co najdete. Jednotlivé složky balancují mezi Akty X a dokumentem Šokující Asie. Některé kapitoly jsou slabší, některé geniální. Klasika u povídek. Avšak ono kouzlo překvapení neznamená, že by kniha nebyla znovučitelná. I přes svoji "podivnost" vychází většina případů z běžného života autora a nás všech, jen je potřeba trochu číst mezi řádky. Nejednou jsem se tak přistihl, že textu s úsměvem přikyvuji. (avšak stejně tak tam najdete i absolutně absurdní věci, ehm... viz povídka Neohermafrodit... ehm... je to prostě skříň všeho možného) A o tom to je. Kim Onsu se dokáže skvěle zamyslet nad běžnými věcmi (od blbůstek po serióznější) ze života a zaobalit je do zajímavého prostředí (jako tomu bylo v Knihovně nájemných vrahů), bohužel jsou jeho knihy pak prezentovány jinak, než asi zamýšlel (jako, znovu, u Knihovny nájemných vrahů, kde nálepka "thriller" slouží pouze pro lepší prodeje). Uvolněte se, moc nepřemýšlejte a nechte se překvapit, o čem si s vámi bude chtít autor popovídat a s jakou kreativitou a důvtipem to dokáže podat.