„Pokud se chceš vydat cestou pomsty, musíš nejdřív poznat, kam vede a vidět důsledky svého konání.“ „Temnota občas září nejjasněji . . .“ Po rozbalení a očuchání knihy jsem jí otevřel a . . . zíral. Kreslíř Will Perkins je borec. Příběh je prošpikován temnou zelenou a hnědou barvou a je tak nádherně namalovanej, že jsem musel zatleskat. Tohle se jen tak nevidí. Samotný příběh Erica Grissona by se mohl zdáti jako klišé. Někoho blízkého vám zabijou a vy se vydáváte na cestu pomsty. Jenže není to tak jednoduché. Cestou totiž musíte splnit několik úkolů. Tak že pěkně krok za krokem a hurá do nejtemnějšího lesa . . .to, co hledáš skrývá starý pařez. Malá ochutnávka: Peněz má dost k rozdávání, boháč je! Však co to shání? Z popela jsi zrozen, skřete, svět tvůj krutá bouře smete! Tak jak malé stromy sémě, vtažené do hloubi temné, nevzklíčí přes zemskou tíž, stěží pomstu završíš. Ty básnící víly, tvorové mluvící ve verších, to je jak z jiného světa a ne z temného lesa. A odtud asi pochází to rčení, které jsem citoval na začátku směny. To o tom světle v temnotě. Jenže nic není takové, jaké jsem si myslel. Smrt, pomsta, hamižnost, nevěřícnost, strach, to všechno vede skřeta (žabáka) dál a dál do temnoty. A ani on netuší, kam ta cesta vede. Rozhodně to není „brnkačka“. Musím však přiznat, že konec příběhu na mě byl moc rychlej a nerozhodnej. Ano, skřet Rikt se sice rozhodl, ale ve mně, jako čtenáři, zůstalo něco málo prázdnoty. Citát: Potřebuješ spatřit slunce, abys poznal jeho světlo? Při čtení tohoto temného dobrodružství jsem poslouchal americkou heavy metalovou skupinu „Destroy, destroy, destroy“. Jejich album z roku 2006 „Devour the Power“ se k této knize rozhodně hodí. Citát: To buď šumí voda anebo někdo nebyl hodně, ale hodně dlouho čůrat

Občas je cesta za pomstou jediná možnost jak skutečně poznat sám sebe... Rikt je typický pubertální syn svého skřetího taťky a mamky. Netrpělý, nedočkavý, odmlouvá, hledá zkratky v životě, které neexistují, ale zároveň chce všechno vědět, nejlépe hned teď a být všeho součástí. Jenže když jeho rodiče zabije lidský lovec, Rykt se rozhodne pro cestu pomsty. Bude to Riktův konec nebo konečně najde sám sebe? Skřet začíná nenápadně a je těžké uvěřit, že by to Rikt mohl zvládnout. Eric Grissom se totiž rozhodl jít standardní cestou, kterou zná každý, kdo má za sebou už nějaký klasický příběh. Prr, na tom já nevidím nic špatného. Právě naopak. Co je svět světem a dokud bude stát a my s ním, nikdo nic lépe funkčního nevymyslí. Protože tím se příběh automaticky nestává předvídatelný. Pro mě je naopak mnohem víc napínavější a byla bych zklamaná, kdyby některé fragmenty byly vynechané. Zamilovala jsem se hned při pohledu na první okno. Will Perkins odvedl skvělou práci. Všechno v knize je díky jeho práci perfektní. A to je jenom začátek. Už dlouho jsem neviděla tak krásnou kresbu podtrženou krásnýma barvama, které se do příběhu víc než hodily. Byla jsem okouzlena. Navíc je fajn, jak vypadá kniha jako věc celkově. Kresba na obálce je nádherná. Správně tajemná a navnadí na celý příběh. Jenže ona je krásná i pod přebalem a na vnitřních deskách. Vzhledem k tomu, že kniha původně vyšla jako paperback, palec nahoru směrem k vydavateli. Skřet je epický příběh, který mě dostal svou atmosférou. Mám obecně podobné knihy moc ráda. Takže pokud se rádi ztrácíte v magii tajemného lesa a zároveň samy v sobě, je tahle kniha přesně pro vás.