Škola na okraji města

Možná tím, že jsem po knize sáhla účelově- abych se přesvědčila, že se dá v tvorbě kvalitně stoupat, jinak by snad knihu nikdo bez výhledově propočítaného zisku nevydal, taky možná proto, že když jsem knihu dostala do ruky , řekla jsem si , že i Kingova první díla nebyla to pravé ořechové, ale jeho další knihy v pořadí byla jízda na výbornou no a v neposlední řadě i proto, že autismus je něco, s čím se setkávám každý den. No a výsledek mého skoro měsíčního přesvědčování, že když už jsem otevřela první stránky, tak to snad dočtu- ale opět škoda času. Autorka se nikam neposunula, popis práce s dětmi ať již autisty, nebo dětí z řad sociálně nepřizpůsobivých je docela slabý a neodpovídá až tak denní realitě - a to mám s prací v sociální oblasti a s prací s dětmi " jakouž -takouž "zkušenost . No a tím, že jsem měla to štěstí a vychovávala - a snad i dobře vychovala - dva syny a z vlastní zkušenosti vím, jak moc je možné zamávat s dušičkou 14-16 letých kluků, kterým by se začaly bortit životní jistoty v tom, že by se jim začalo hroutit to, co považují děti za jistotu jistot a to je rodinné zázemí. ( a kterápak máma své chlapečky dobrovolně nerozmazluje a chová je jak v bavlnce , protože kdyby bylo cokoli jinak tak první by si toho všimli právě ti kluci a kdejaká maminka by se pro jejich pohodlí rozkrájela ...) Takže za mě - kniha bez jakékoli šťávy a autorka popisem svých -ať už reálných, nebo vysněných - životních kopanců dost nudí a trochu obtěžuje, Jak řekl, jeden můj známý, který se také trochu věnuje práci s tužkou a s papírem- ten , který popisuje svůj život jako nějaký román, je pouze zapisovatel svých životních peripetií, ale žádný kvalitní autor, který má fantazii a chce lidem přinést něco nového a hodnotného. Vypisováním svého života si můžu tak akorát ulevit své bolavé dušičce, ale to by v tom případě mělo zůstat u mě v šuplíku a nenosit do ven. P.S. ... a pokud mi někdo chce něco sdělit , třeba něco jako např., že mám palce od příznivců a všechny ze stejného období ( když jsem knihu četla v srpnu a v srpnu udělala komentář, tak logicky- palce asi nedostanu v dubnu následujícího roku( Ronny), tak klidně může použít sekci Zprávy.... a pak neplýtvat místo psaní komentáře tím, jak to ta Damato špatně napsala. Je to můj názor a za tím si stojím, už jen tím, že s autismem mám své zkušenosti, vychovala jsem dva kluky , kteří prošli krizí v rodině a vůbec to nenesli tak flegmaticky, jak píše autorka..... a mnoho dalších připomínek. A od toho jsou komentáře, aby v nich čtenáři psali, co se jim líbí a co nelíbí - tak asi tak. A to že se někomu kniha líbí, neznamená že se ostatním se musí líbit také . Tečka.

Naprosto nesouhlasím s komentářem Damato a těch 16 palců je podle mne od lidí, kteří jsou její příznivci, ale knihu vůbec nečetli (všech 16 palců je zhruba ze stejného období). K dnešnímu dni jsme knihu zahrnuly do přečtených a ohodnotily jen já a Damato. Takže asi tak. Navíc je mi divné, že Damato vyplýtvala na takový "odpad" tolik řádků komentáře. Já obvykle, když se mi kniha nelíbí, nepokračuji dál ve čtení. A těch knih, kterých jsem začala číst a nelíbily se mi, je dost. Na rozdíl od nich se mi "Škola na kraji města" líbila, přečetla jsem ji za 2 dny a dokonce jí dala přednost před jinou , celkem zajímavou právě rozečtenou knihou. Ať už obsah odpovídá realitě více nebo méně, to nemohu posoudit, neb v této oblasti jsem nikdy nepracovala, působil na mě věrohodně a hlavně má v sobě pozitivní poselství a lidství. Takže za mně pochvala.