Sirotkové ráje

Krátký, ale hutný příběh, plný nenaplněné lásky, melancholie a úpadku. Zároveň na mě dýchlo exotické prostředí Jižní Ameriky, podobné jako v příbězích G. Garcíi Márqueze. Neoddělování kapitol a přímé řeči ještě více umocňuje kouzlo příběhu, pocit, že vám ho právě teď vypráví stařec Arminto, jako ohlédnutí za svým životem protkaným mýty, obchodními loděmi a především mandlovýma očima dívky, kterou miloval. A pro kterou také promarnil zbytek svého života. Řecká báseň podtrhuje celé vyznění knihy. Nenajdeš jiný kraj, nenajdeš jiná moře. Tvé město půjde s tebou... Přílišné lpění zraňuje.

Koukám knížka z Brazílie, to bude asi něco o fotbale si říkám, že jo, co jinýho tam ti divoši dělaj že, a ono ne! Ani jeden ofsajd, ani jeden Kaká, jen já kaká na záchodě. Knížka je o maníkovi, kterej po otci zdědí firmu a dvě sídla a postupně všechno prošustruje za blbosti, šlapky a vínečko. #respekt A to především proto, že se zakouká do nějaký indiánky a je neschopnej celej život uvažovat racionálně. Tak to mám i já, ale naštěstí to vždy trvá jen do rána. Měl jsem pořádnou žízeň a tak jsem si teď objednal minerálku. To sem ale nepatří. Knížka byla čitelná, docela svižná (líbilo se mi zakomponování indiánskejch mýtů a Eldorada) a i přes přemíru latino charakterů docela přehledná, především proto, že hlavní hrdinka se jmenovala Dinaura a služebná Florita, takže jsem si to snadno zapamatoval jako Dinosaur a Květinářka. Škoda, že autor neměl koule a nepojmenoval nějakou hrdinku Anna Kunda, když už jsme v tý Brazílii, duhhh. Ale nemějte mu to za zlé prosím, to je jen takový můj poznatek. No, myslím, že jsem už o knize řekl vše důležité, takže dávám 7 anakond z deseti.