Sirius

Sirius je nejjasnější - nejzářivější hvězda, v souhvězdí Velkého psa. Takže volba jména hlavního hrdiny této knihy..., je víc jak pochopitelná. Siriuse jsem si hrozně moc přála v loni na Vánoce pod stromeček, tak mi ho nakonec Ježíšek přines. ; ) Před měsícem jsem si knížku přečetla znova a mnoho nevtíravě dalšího jsem v ní objevila, neb je naplněna myšlenkami, úvahami, které člověka provází, tíží snad již odjakživa... "Proč tu jsme...? A proč zrovna my...? Má to vše snad nějaký hlubší smysl? Pevný řád...? Můžeme si být nějak blízcí? Můžeme si věřit, nebo si snad i ubližovat...? Opravdu to vše můžeme jen tak, pod hvězdami prozkoumat...?" Mraky zajímavého, je v téhle nenápadné knížce zachyceno... Takže ano, slušelo by se vydavatelství za takový "malý zázrak", ale i nádhernou přední obálku..., poděkovat.

„Proč jsi vytvořil jen jednoho mého druhu? Tím, že jsem pouze jediný, se cítím velmi osamělý.“ Nenápadná sci-fi novela, kde protagonistou je neobyčejný inteligentní pes. Zní to divně, ale je to skvělé a funguje to výborně. Jak již napovídá anotace příběh Síria je hluboce emotivní. Autor, v Česku téměř neznámý, zde zkoumá množství důležitých témat. Ani zdaleka nejde jen o vztah mezi lidským a zvířecím, to je pouze povrch. A nejde též jen o zkoumání cizí inteligence ve vztahu k lidské. Ani nejde jen o hluboké přátelství a lásku navzdory nepřekonatelným odlišnostem. Najdou se zde mimojiné témata izolovanosti, prokletí výjimečnými schopnostmi, navazování vztahů, témata úcty a nenávisti, sebenenávisti, agresivity, deprese a zároveň naděje, motivace a hledání cesty, témata obvyklého zpátečnictví a strach z neznámého, davové nenávisti, ale též třeba téma mystických transformativních prožitků. Tohle vše a mnoho dalšího. Příběh je v zásadě filozofické a psychologické drama, nosnou linkou je pak motiv nezměnitelné osamělosti ve vlastní vědomé individualitě. Text je krásný, někdy až poetický, děj téměř romantický. Vztah mezi Plaxy a Síriem je komplikovaný, přesně takový, jaký by byl v reálném životě, mezi dvěma individualitami. Závěr pak vyvolá silné emoce, řečeno mírně. O Stapledonovi se říká, že svým psaním ovlivnil řadu dalších sci-fi autorů, a skutečně zde lze spatřit možnou inspiraci např. pro „Oheň nad Hlubinou“ Vernora Vinge, a kdo ví, možná též pro světoznámý „Algernon“. Děkuji vydavateli za odvahu vydat jedno z těch zásadních starodávných sci-fi děl. Doufám, že nebude poslední. Kniha je součástí řady „SF Masterworks“. Čtenářům sci-fi doporučuji.