Širá, masožravá obloha

Není to lehké čtení. I když jsou to povídky a kniha je útlá. Přesto je to ale čtení poutavé a skvělé. Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie nabízí přesně to, co si slibujete od sbírky příběhů nadaného hororového autora, jehož jméno je skloňováno mezi nejlepšími. Velice rozmanité čtení, které až na počáteční kratičkou výjimku nikam nespěchá a v pozvolném tempu se předestírají hrůzy a nejistoty, jež vás mnohdy pohltí až na samotném závěru. Právě to, jak se zde pomalu spěje k pointě, u níž se často musíte i zamyslet, co tím vším vlastně onen „hororový básník“ chtěl říci, bude pro leckoho kámen úrazu. Mně naopak upoutala a nadchla nápaditost a rozmanitý záběr autora, jenž očividně naprosto dokonale zná bohatý hororový žánr a umí s ním skvěle pracovat. Vypráví tu postavy, prostředí, ale i náznaky a jednotlivé obrazy, jež jako by ožívaly před vaším vnitřním zrakem (což je někdy zatraceně děsivé). To, jak John Langan pracuje s perspektivou vyprávění, je úctyhodné. A já pro tak široký záběr nemohu než smeknout. Co mě trochu mrzí je, že, ne vždy jsem rozuzlení zcela pochopil, a místy jsem se nebyl úplně schopen naladit na spisovatelovu notu. Ale tam může být problém spíše na mé straně. Navíc poznámky v závěru leccos osvětlují. Jako celek zůstává výborný hororový sborník, který by neměl chybět u nikoho, kdo má horor jako takový rád.

Autor má spoustu nápadů, ale trochu v rámci vyprávěcí formy experimentuje a tak to mnohdy není úplně snadné pochytit jeho myšlenky. Některé pasáže jsem docenil až po přečtení doslovu, kde autor pojednává o každé povídce. Kniha tak působí poměrně nevyrovnaně, a to nejen při srovnání jednotlivých povídek, ale občas i v rámci jedné povídky. Vyprávění je v jednu chvíli celkem rychlé, akční, aby se za pár stránek tempo hodně zpomalilo a stávalo se až nudným. Určitě to stojí za přečtení, ale radost z dobrého příběhu se u mne střídala s pocitem, že mne to čtení moc nebaví.