Simone Weilová v království Zapomnětlivců

Ač je příběh dost jednoduchý a ve své symboličnosti srozumitelný už malým dětem, dobře vystihuje životní osud a uvažování Simone Weilové a skýtá dostatek prostoru k zamyšlení i pro dospělé. Jde tak o knihu, kterou si přečtete poměrně rychle, ale ještě dlouho o ní můžete přemýšlet. A zároveň ji také společně mohou číst různí lidé bez ohledu na věk a další rozdíly mezi nimi. Děkuji platformě PinkBox, že nám zpřístupnila knihu francouzské autorky Anne Waelesové i v češtině. „Já se z těch kořenů zblázním! Jsou příliš hluboké.“ „To ony dávají rostlinám sílu, dokonce i tomu zatracenému pleveli,“ odpověděla Simone a pomohla Amal vstát. Amal se po chvíli zeptala: „Zapomnětlivci také potřebují kořeny?“ „Ano, ať jsme Ruce, nebo Hlavy, potřebujeme společenství, která živí naši duši, učí nás dávat naší práci smysl a starat se o sebe navzájem. Nemůžeme žít, aniž bychom zapustili kořeny do různých prostředí. Ta jsou jako kompost, který nám dává růst.“ Amal měla neurčitý pohled. Myslela na svého otce. Chyběla mu teď? Dělal si oni starost?"

Platforma PinkBox vznikla v roce 2021, aby popularizovala filosofii a zviditelnila ji ve veřejném prostoru. Nedávno jsem četla knihu o Simone Weilové a náhodou jsem zjistila, že nakladatelství PinkBox vydalo o Simone Weilové knihu Simone Weilová v království Zapomnětlivců. Zkusila jsem si ji tedy také přečíst a vůbec jsem nelitovala. Kniha vypráví o Simone Weilové pomocí jednoduchého příběhu: V království Zapomnětlivců žijí dva oddělené kmeny: Hlavy, které velí, a Ruce, které konají. Na dodržování pravidel dohlíží Gumovací četa, která může cokoliv vygumovat. Jednoho dne princezna Amal, dcera krále Zapomnětlivců, uteče z Města Hlav. Ač je příběh dost jednoduchý a ve své symboličnosti srozumitelný už malým dětem, dobře vystihuje životní osud a uvažování Simone Weilové a skýtá dostatek prostoru k zamyšlení i pro dospělé. Jde tak o knihu, kterou si přečtete poměrně rychle, ale ještě dlouho o ní můžete přemýšlet. A zároveň ji také společně mohou číst různí lidé bez ohledu na věk a další rozdíly mezi nimi. Takhle například Amal se Simone uvažují o kořenech: „Já se z těch kořenů zblázním! Jsou příliš hluboké.“ „To ony dávají rostlinám sílu, dokonce i tomu zatracenému pleveli,“ odpověděla Simone a pomohla Amal vstát. Amal se po chvíli zeptala: „Zapomnětlivci také potřebují kořeny?“ „Ano, ať jsme Ruce, nebo Hlavy, potřebujeme společenství, která živí naši duši, učí nás dávat naší práci smysl a starat se o sebe navzájem. Nemůžeme žít, aniž bychom zapustili kořeny do různých prostředí. Ta jsou jako kompost, který nám dává růst.“ Amal měla neurčitý pohled. Myslela na svého otce. Chyběla mu teď? Dělal si o ni starost? Děkuji platformě PinkBox, že nám zpřístupnila knihu francouzské autorky Anne Waelesové i v češtině.