"Kdo již vlastní knihu Historie klubu Olympik, pojednávající o začátcích Šimka s Grossmannem a vzniku první pražské beatové scény, může nyní sledovat další uměleckou etapu započatou přesunem celého souboru ze Sluníčka do Semaforu..." Tahle slova z úvodu knížky už dneska možná znějí obyčejně, ale pamětníci vědí, co to tehdy znamenalo. Dostat se do Semaforu! A pokud jde o beatovou vlnu, k té se tehdy vyjádřil Jiří Grossmann těmito slovy: "Svět byl fakticky plný rámusu a tempa, a tak mě napadlo, že lidi by měli dostat nějakou protiváhu, vrátit se k melodičnosti, k citu, k básnickému slovu, ale aby to přitom bylo moderní, aby se z toho neztratil rytmus a tep." Začátkem roku 1966 se začal rýsovat Country Beat Jiřího Brabce, v roce 1967 přišel spolu s Š+G na prkna naší tehdy nejžádanější malé scény - a i to samo bylo vlastně něčím převratným. Naštěstí tomu fandil i zakladatel Semaforu Jiří Suchý: "Ten humor měl styl, cílil na určitý druh publika s přesností snipera a každý jeho zásah znamenal bouři upřímného smíchu." Brzy se Š+G dostali i do televize a jejich hvězda stoupala tím rychleji. Knížka to vše dokumentuje s velkou pečlivostí. Velkým přínosem je podle mě například to, že se autor nezalekl nesrovnalostí v označení Návštěvních dnů (liší se ty, které byly na jevišti, v TV a na deskách) a zjednal v tom jasno. Kdo je znalec, ten sice určitý přehled měl, ale rozhodně neškodilo na tom ještě zvlášť zapracovat, doplnit málo známé fotografie, atd. atd. Dvojice Š+G nepobyla na jevišti Semaforu ani celých pět let, ale i tak v naší době snad nebylo nikoho, kdo by ji aspoň trochu neznal. Určitě si to tedy zaslouží, aby byla její činnost podrobně zdokumentována. A my, kdo ji máme rádi, jsme za to vděční : o)

Už při první knize jsem psal, že takle se mají dělat naučně-populární knihy. Tady je to možné je zopakovat. Plný počet.