„Marxistické myšlení se na rozdíl od normálně myslícího člověka, který hledá pravdu, před nějakým neslučitelným rozporem či logickým zádrhelem nezastaví. Kontradikce považují tito myslitelé za samozřejmé a poučeni hegeliánskou dialektikou vědí, že se s jejich pomocí svět i vědomí rozvíjejí, a proto nelogičnosti – lépe řečeno absurdity – dokonce vítají jako užitečné. Kdo by si myslel, že logika porazí intersekcionální teorii, zřejmě nemá zkušenosti s nesčetnými rozpory, jaké dokáže marxista udržet v hlavě.“ Západ se zbláznil, to je dnes již zřejmé. Vidíme to na každém kroku, progresivismus se utrhl ze řetězu, postmodernismus a s ním spojené kritické teorie (neplést s kritickým myšlením) a jejich představitelé se v posledních několika letech vylili z vysokých škol, kde léta a desetiletí bujely jako rakovinné nádory, podivná „studia“, jakési nové náboženství, kult, s vlastními proroky a mučedníky, plné nenávistné ortodoxie a neodpouštějícího dogmatismu, s cílem zničit a rozložit vše známé a pevné, demoralizovat základy společnosti, zničit společný étos, rozložit a rozbít společenskou smlouvu, polarizovat společnost, vyvolat svár. Tito lidé obsadili média, instituce, korporace, a co je nejhorší, školy, kde tuto zvrácenost přenášejí na další generace. Kdo sleduje dění, zejména v Americe, je mu jasné, že tam již dehumanizace tradicionalistů / konzervativců / individualistů dosahuje alarmujících rozměrů. Kulturní válka je v plném proudu a na Západě, zdá se, vítězí kolektivismus. Je paradoxní, že podobnou knihu musí napsat příslušník utiskované menšiny, konkrétně homosexuální spisovatel, aby byl alespoň trochu chráněn (ne, že by mu to tedy nějak pomohlo) svou „utlačovanou“ identitou proti rozhořčené zuřivosti internetové lůzy – považte, dovoluje si označovat věci pravými jmény, klást nepříjemné a kacířské otázky, odporovat dogmatu a protivit se ortodoxii současné doby, znevažovat úspěchy x-té vlny feminismu, kritizovat antirasismus, dokonce kritizovat vlastní skupinu, totiž homosexuály, a v neposlední řadě, ale zdaleka nejhorší, dovolit si poukázat na extrémní rozpory v trans problematice. To je jen několik vybraných témat, zásadních postmoderních civilizačních problémů, nevyřešených hlavolamů, bez kterých nelze plánovat cestu k lepším zítřkům. Autor si vybral čtyři výbušné oblasti, doslova minová pole současnosti: homosexuály, ženy, rasu a trans problematiku. Mezi těmito hlavními kapitolami jsou pak krátké vsuvky věnující se původu vší té hrůzy v marxismu, vlivu korporací a plošné cenzury, a možnostem rehabilitace a odpuštění. Je to esejistická kniha, vlastně jeden dlouhý esej, rozdělený do kapitol. Nenabízí řešení, ukazuje však svět postmodernistů a progresivistů v plné nahotě, se všemi nekonzistencemi, nelogičnostmi a inherentními vadami v dogmatech víry v krásný nový svět. Používá k tomu nejkřiklavější příklady z posledních let, události, o kterých český čtenář neví, pokud se zrovna nezajímá o dění v anglosaském světě, neboť je do jisté míry chráněn jazykovou bariérou. Vyzdvihl bych několik míst, zejména geniální část výzkumu IQ, kapitoly popisující zcela bizarní události na školách Evergreen a Yale, doslova Orwellovský „doublethink“ elit, pokrytectví médií, a mnohé další. Ke knize jsem si vypsal několik stran poznámek, dojmů je příliš mnoho. České vydání alespoň částečně zaplňuje trestuhodné informační vakuum stran toho, jaká to zrůdnost se rozbujela nejprve na anglosaských univerzitách, aby se vše v posledních pár letech vylilo do celé anglosaské společnosti. Kniha je informativní, dokumentující největší a nejvíc do očí bijící excesy „Woke“ kultu. V žádném případě nejde k teoretickým základům nového náboženství, zmíněn je v podstatě pouze arcidémon a pedofilní násilník Michele Foucault a souvislost s marxismem, to vše navíc „z rychlíku“. Bohužel je to něco co v češtině zcela nepochopitelně chybí, co by mohlo posloužit jako obrana proti tomuto zhoubnému a rozdělujícímu kultu, nebo minimálně zpomalit jeho nástup. Překlad je ovšem otřesný, skoro se nechce věřit, že překládal p. Tomský. V originále jsou některé věty jednoduše skvělé, téměř vtipné, ostří břitké, dle nejlepších tradic, jak pergamen suchého, britského humoru. Bohužel větší část překladu tuto břitkost nezachovává. Na rozdíl od Podivné smrti Evropy působí překlad poněkud unáhleně, někdy věty vůbec nedávají smysl. Je to složitostí tématu nebo odfláknutou redakcí? Netuším. Pravdou je, že překladatel to měl tentokrát mimořádně obtížné, ustálená česká terminologie „woke“ pojmů neexistuje, vše teprve vzniká jako reakce na kulturní tlak Západu. Je to depresivní kniha, ukazující neradostnou budoucnost. Tohle není něco, co mávnutím proutku zmizí v propadlišti dějin. Lidé, kteří byli indoktrinování kritickými teoriemi jen tak snadno svůj pohled nezmění, je to zničená generace nebo dvě. Neodpustím si dvě poznámky. První: je zvláštní sledovat, jak se Amerika, kdysi maják svobody a individualismu, propadá stále hlouběji a hlouběji do kolektivistického pekla a na druhé straně komunistická a stejně kolektivistická Čína zaujímá místo přední světové velmoci. Nápadná souvislost. Druhá: Lví podíl na současnem stavu světa, polarizaci a rozhádanosti, mají naneštěstí právě Západní novináři. Kdysi hrdí hlídací psi demokracie jsou dnes pouhým stínem svých předchůdců, investigativních hrdinů kauz jako Watergate a dalších. Dnes jsou to vesměs korporativizovaní, do sebe zahleděni a sebestřední hlupáci, a spíš než hlídací psy, připomínají hrobaře demokracie, jimiž ve skutečnosti opravdu jsou. Pro par kliků, přijmu z reklam, prodejů, neváhají roztáčet spirály pseudokauz, nesmyslných a absurdních kontroverzí, čistých lží a ve své ideologické zaslepenosti nevidí důsledky svých činů. Budoucnost k nim nebude shovívavá. Přes hrůzný překlad knihu doporučuji.

nápadité pojednání o stavu západní společnosti s jasně a otevřeně argumentovanými názory, hlavní idea je vystavěna na přesvědčení, že menšiny, které si vybojovaly svá práva a dosáhly zrovnoprávnění s většinou, v současnosti nejen tuto většinu, ale i jiné menšiny diskriminují ve snaze domoci se výhod, a to se zejména v angloamerickém světě děje způsobem děsivě absurdním; fenomén identity se přetavuje v nástroj (politické) moci velmi čtivé, srozumitelné i pro laiky a náctileté, doporučuju