Sibiřská odyssea

Knihu jsem zvládla za pár hodin. Pokus sovětských jednotek vyhladit “ buržoazii a inteligenci” sledujeme na osudech malého chlapce a jeho rodiny. Násilím odvlečené v dobytčáku do nehostinné stepi, kde byli nuceni pracovat v nelidských podmínkách. “ kdo nepracuje, nejí”. Ovšem jídlo se skládalo ze smradlavých sýrů plných much, placek z mouky a vody, a ubytování v zablešených a zavšivených dírách. Otřesné hygienické návyky, kdy kapesník a toaletní papír byl považován za buržoazní přežitek, stejně jako koupel nebo základní lékařské ošetření. Zima, smrad, švábi, to zocelovalo sovětského občana k dokonalosti. K takové, že jsme k němu vzhlíželi 40 let jako k našemu vzoru a ideálu rovnosti. Imperialisté se svými kapesníčky a teplou vodou neměli šanci. Autor píše své vlastní paměti, nic zprostředkovaného ani upraveného na efekt. Dojal mě závěr, kdy se smířil s Bohem a děkoval svému 7 letému já, že ho provedlo celou tou hrůzou se ctí a dovolilo mu vyrůst v nezlomeného muže, který dokázal uprchnout a žít svůj vlastní život. Jeho maminka musela denně trpět jako pes, když viděla své děti, které učila slušnosti, úctě a dopřávala jim s manželem krásný klidný život ve vzdělané rodině, jak se musí vyprazdňovat do díry a hodiny jim vyčesávala vši z vlasů. Sváděla boj a úřady a snažila se vykřesat z líné ruské byrokracie alespoň minimum výhod pro své milované děti. Lepší ubytování, přestěhování z vísky do města, školu. Otřesné čtení, ze kterého mrazí více než z pošahaných severských vyvražďovaček. Kniha je psána velmi čtivě a poutavě, stránky letí a člověk se diví, čeho je člověk schopen a co je možno vydržet a přežít s čistou hlavou. Dějiny mají stále svá temná místa, o kterých se mnoho neví a nemluví. Je dobře, že autor našel odvahu. O holokaustu mluví celý svět, ale že “ naši bratři osvoboditelé“ byli to samé v bleděmodrém, to už se mnoho neví.

Sibiřská odysea je kniha, která ve mně zůstane ještě dlouho po dočtení. Nejde o silný příběh, ale především o svědectví o neuvěřitelné lidské odolnosti, vůli přežít a zachovat si lidskost i v těch nejkrutějších podmínkách. Čtení pro mě nebylo vůbec snadné, místy až bolestivé, ale právě v tom vidím její sílu. Donutila mě zastavit se a přemýšlet nad tím, co všechno lidé dokázali přežít a jak samozřejmé věci dnes bereme jako samozřejmost. Velmi silně na mě zapůsobil závěr, kdy se všichni sjíždějí uctít památku obětí Katyňského masakru. Ten moment měl v sobě obrovskou sílu, smutek a důstojnost a krásně uzavřel celý příběh. Autor dokázal autenticky přiblížit atmosféru doby i osudy lidí vystavených nepředstavitelným zkouškám. Celý příběh na mě působil silně od začátku až do konce a zanechal ve mně směs tíhy a vděčnosti. Jednoznačně dávám 5 hvězdiček , za sílu příběhu, emoce i hluboký přesah, který tato kniha má. Jak se v knize opakovaně ukazuje, i v těch nejtemnějších chvílích může člověk najít sílu jít dál. Děkuji také své databázové přítelkyni Aghatte za knižní tip.