Shuggie Bain

až teď z komentů jsem zjistila, že vlastně jde o autorův příběh. Uff. Děkuji pěkně. Jestli chcete mizérii, kde nic pěkného nečeká, žádné štěstí se neskrývá a ani nevykoukne, směle do toho. tohle je horor. že někdo takto žije a vyrůstá. Peklo na zemi. Agnes a její démoni, velmi zajímavá postava. Vlastně nešlo o příběh Shuggieho, ale obou. jeho a a Agnes. Pracuji s alkoholiky, takže jsem předem pozbyla naděje. Já vím, no, zkusit by se to mělo. Ale ten krásný rok, a do konce knihy ještě třetina stránek - tak nějak tušíme, že Shuggieho sen neklapne. Agnes, hlava vzhůru, když nic, máš ještě hrdost, lodičky a lak na vlasy. Navzdory všemu jsem jí fandila. Měla šanci žít svůj život jinak ? měla. Jako ženy kolem ní, které na tom byly stejně, Nebo o chlup hůř či líp. Jako smečka malých mizerů, snažicích se ze žumpy vydolovat dětství. Panelová poušť, prach, hlušina..plíseň. Topení a TV na drobné. Dávky 3x týdenně, aby se vše neutratilo najednou. A silné pouto mezi chlapcem a matkou. Kdy pud sebezáchovy nakonec aspoň u někoho zvítězí. Bolavé čtení. A také skvěle napsané. Snad až na ten konec, ten mi přišel takový rozplizlý a zároveň "useklý", za to kousek hvězdy dolů. Před autorem smekám, tohle je borec k inspiraci. Že se vždy dá svůj život změnit a žít jinak. Nebrečet a jít dál. Odpočívej v pokoji, Agnes. Snad jsi toho pokoje konečně došla..A Shuggie, hodně štěstí na cestě za tvými sny ! . P.S. možná díky této knize také lidi více pochopí zrádnost podceňované závislosti na alkoholu. "napij se, aspoň trochu, ať jsi normální.." to je přesně Eugenův pohled a věta, která definitivně Hugha připravila o matku a Agnes samou o sebe... Doporučuji !

Nejdrsnější kniha, co jsem za poslední roky četl. Nevídaná emocionální nálož. Festival beznaděje, marnosti, smutku a nepopsatelné hrůzy života na sociálním dně. Ani neumím vyjádřit své pocity. Rozhodí vás to. Příběh chlapce vyrůstajícího v 80. letech v Glasgow zdrceného reformami Margaret Thatcherové chcete dočíst co nejrychleji a zároveň se děsíte okamžiku, až otočíte poslední 507. stránku. Kulisa života bez práce, čekání na sociální dávky, dluhy, alkohol, šikana, zlo a absolutní sešup. Lítost a zároveň vděk za to, že člověk dostal privilegium pro sebe i své děti žít jinak. A k tomu dokonalý vyprávěcí styl a fantastický překlad. Hlavně to, jak autor mění styl - když je na horizontu naděje, volí humor a lehkost. Když se příběh řítí k tragédii, styl vyprávění se mění.