Setkání s tajemnem

Kniha se od prvního dílu liší tím, že v druhém dílu jsou i historky mimo duchy (například síla léčivých kamenů, studánek, poutních míst, bylin..), ale stále jsou to příběhy lidí (povídky). Co mě zarazilo je, že se některé části totožně opakovaly. (Bylo to, jako číst znovu stejnou povídku, stejně volená slova, stejný slovosled - jakoby autorka neměla fantazii a prostě překopírovala část např. z kapitoly 10 do kapitoly 40. To bylo dost divné). Také úvodní slovo, kde snad autorka naznačila setkání s upírem, to bylo moc. Myslím, že její představivost je skutečně přehnaná (nebo se snažila o děsivost, nevím). Polovina z příběhů se dá vysvětlit logicky, Další čtvrtina je náhoda, nebo není vůbec "paranormální" (co je paranormálního na tom, že si důchodkyně najde po smrti manžela kamarádky v kavárně?). Možná tak jedna čtvrtina knihy je paranormálního rázu, ale opravdu nevím, kde silně zapracovala autorská fantazie. Celkem se mi líbily popisy léčivých bylin, stromů a kamenů.

Odpočinkové čtení během jarních prázdnin. Jakmile jsem dočetla, zopakovala jsem si i předchozí knihu Duchařské příběhy. Paní Olgu znám osobně a mám ji moc ráda. I její příběhy, z nichž občas maličko mrazí, ale většinou dávají člověku naději...

Dočteno jenom kvůli čtenářské výzvě. Jak už píše Adris, některé příběhy byly jako přes kopírák, jiné strašně hloupoučké, další příšerně přemrštěné (a mám dotěrný pocit, že příběh o křišťálovém náhrdelníku, který zázračně léčil, jsem už četla na nějaké pochybné stránce jako je Lifee). Ani styl psaní nebyl nic moc, slovní zásoba docela omezená, některé věty tak zvláštně šroubované... Ale abych nebyla pořád příšerně negativní: na zpestření bouřkami zabitého odpoledne to bylo dobré čtení.