Sestry sudičky

Knihu jsem si zakoupila z několika důvodů. Objevuje se zde můj milovaný Shakespeare. Nejúžasnější koníček - četba knih - zde hraje zásadní roli. A navíc jsme také tři sestry a máme s Rose, Bean a Cordy docela dost společného jak po charakterové stránce, tak po té vztahové. Nevím, zda je to plus, ale rozhodně jsem se během četby nad některými věcmi zpětně zamýšlela. Nicméně, měla jsem teď nějakou "čtecí" krizi, ale tato kniha mi zase dala chuť sáhnout po svazku plném báječných příběhů a nových světů namísto tupého civění do mobilu v tramvaji. A určitě ji dám přečíst svým drahým sestřičkám.

„Nedáte si něco ke čtení?“ Už předznamenání této knihy citátem z pera Dylana Thomase mě nadchlo a pobavilo, zvlášť když si úryvek přečtete celý a zjistíte, komu a v jaké situaci je četba nabízena, to fakt nemělo chybu! Tři dcery shakespearovského badatele, zcela pochopitelně pojmenované Rosalinda, Bianka a Cordélie – a zmínka o jejich přítelkyni Lysistratě jako upozornění, že mohly dopadnout i hůř. Fungování barnwellské univerzity a hlavně barnwellské malotřídky bylo naprosto úžasné. Na rozdíl od většiny zdejších komentářů já jsem z prvotiny Eleanor Brownové nadšená. Kombinace všeho, co miluju – nepředstavitelný život bez knih, rodinné zázemí vs. nechuť k rodnému maloměstu a trefné citáty z děl velkého alžbětince, použité v nejrůznějších rodinných situacích. Skvělý mi připadal způsob vyprávění – nikoli ich forma, ale ani er forma, nýbrž pro mě naprosto nová a nečekaná wir (?) forma. Je zcela evidentní, že dospělost postav není dána věkem, že si musíme něco prožít a odžít, abychom si dokázali vážit určitých konzervativních hodnot. Kniha E.B. mě doslova strhla a já jsem ji nedokázala odložit, takže všem čtenářským nadšencům doporučuju. A moc děkuju Obci překladatelů, která nám tuto knihu spolu s mnoha dalšími poklady věnovala po povodni v roce 2024, při níž byla naše malá obecní knihovna zcela vyplavená. Nebýt laskavosti Obce překladatelů, asi bych se nikdy s touto knihou nepotkala, a tím bych byla ochuzena o úžasný čtenářský i lidský zážitek. „Snad se domníváte, že nejsilnější morální kompas z nás má Rose, ale my máme za to, že ve skutečnosti je to Cordyin dar. Rosino přesvědčení je chladné, tvrdé a nezatížené sympatiemi k lidstvu. Ale Cordy jednak dokáže rozeznat dobré od špatného a jednak chápe, že nejde o neměnné ideály, že lidé se pro válku, lásku i bolest zaprodávají a dělají zkrátka to, co musí.“