Sestra Alice

Poslední dobou jsem četla knihy tématicky relativně všední, a když se naskytla příležitost vyslat svou mysl na delší cestu, nezaváhala jsem. Zamířila jsem se "Sestrou Alicí", přesněji s jejím mladým příbuzným Ordem, milióny let do budoucnosti a má představivost dostala zabrat, jak už dlouho ne. Členové tisíce Rodin, elity lidstva dohlížející na Mír, nemají mnoho společného s lidmi, jak je známe dnes. Jsou to bez nadsázky bohové s neomezenými možnostmi. Sanchexové jsou převážně bojovníci, Nuyenové manipulátoři, Chamberlainové terraformátoři, každý z klanů má své silnější stránky, všichni jsou ovšem prakticky nesmrtelní a mohou se svým tělem i myslí podniknout zřejmě cokoliv. Vklouznout do jiné osoby a ovládnout ji? Maličkost. Řítit se vesmírem v podobě vesmírné lodi? Žádný problém. Rozdělit svou osobnost a umístit různé součásti do různých koutů galaxie? Proč ne. Tvořit planety, případně je ničit? Stačí skoro jen lusknout prsty. Takto všemocné bytosti zákonitě hledají výzvy, což se může ošklivě zvrhnout. Na Orda, chlapce z rodu Chamberlainů (pouze padesátiletého v době, kdy jej poznáme) je uvaleno břímě pochopit podstatu provinění starších experimentátorů a pokusit se napravit jejich tragickou chybu. Střídá se prostor, čas, fyzická forma aktérů, je vhodné se přinejmenším rámcově orientovat v termínech jako Dysonova sféra, Planckova konstanta, mikron sem, boson tam... Zkrátka nečekejte jednoduchou četbu, Reed klade obrovské nároky na imaginaci, snahu porozumět, nedává čtenáři vůbec nic zadarmo: jeho megalomanské vize mě nutily přemýšlet jinak, než jsem zvyklá. A nebudu předstírat, že jsem vše pochopila. Ne, polovinu času jsem byla fascinovaná a zbylou polovinu naprosto zmatená. Prvních sto stran jsem zhltla na posezení, potom jsem dalších sto tápala, následující stovku stran jsem podlehla iluzi (hurá, začínám tomu rozumět!) a v závěrečné čtvrtině jsem přemítala, zda si z nás pan spisovatel nedělá hýždě. To rozhazování božských figurek po šachovnici vesmíru mi najednou začalo připadat samoúčelné, každý si nabíral schopnosti, loajalitu a náladu podle aktuální potřeby, tahali se králíci z klobouku a ctihodní kmeti s milióny let zkušeností jsou vlastně kreténi, jelikož nejmoudřejší je děcko, které nedospělo ani za sto tisíc let. Mé dojmy v průběhu čtení kolísaly mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, toužila jsem se přiklonit k vyššímu číslu čistě pro tu obohacující neobvyklost, originalitu. Finále mě bohužel poněkud zklamalo - nikoliv očekávaná pointa, ovšem to popírání nastavených pravidel (přestože zdánlivě žádná nejsou). Samozřejmě existuje vysoká pravděpodobnost, že můj ubohý mozek informace blbě zpracoval. Pokud nejste schopni opustit konvenční způsob myšlení a vydat se s Bohy do dimenzí, kde nic není nemožné, ruce pryč od "Sestry Alice". Komu knihu doporučit? Možná nerdům, ti by všem těm neskutečným procesům mohli porozumět podstatně lépe... a třeba je odsoudit jako naprosté čipoviny, fakt nevím. Za sebe tu čtvrtou astru vážně dát nemůžu (jakkoliv bych ráda), nejspíš se neodhodlám k románu někdy vrátit. Mea culpa, jsem přízemní zápecník, tudíž pro tento druh monstrózních představ nesprávný druh čtenáře.

Velmi nevšední dílo, lišící se od zbytku mainstreamu hlavně díky neuchopitelnému ději. Děj se odehrává v daleké budoucnosti, kdy spolešnosti vládnou Rodiny, pozvednuté na úroveň polobohů. Při závažné chybě během tvorby nového vesmíru ale dojde k průniku nového vesmíru do středu naší galaxie a ve vzniklém kataklyzmatu tisíce planet s jejich obyvateli shoří na popel. Z tohoto zločinu se zodpovídá jedna z tvůrkyň projektu - sestra Alice... Potud je děj jasný. Po zbylé tři čtvrtiny knihy ale sledujeme příběh mladšího klona z rodiny Chamberlainů - Orda. Tomu Alice předá část svých schopností spolu s nelehkým úkolem... A víc neprozradím :) Přes poměrně složitý děj musím konstatovat, že Robert Reed se mi líbí. Vykreslení schopností bytostí, které díky svému stáří dosáhly na úroveň zcela odlišnou od té naší, se mi líbilo. Ale musím připustit, že takto koncipovaná kniha opravdu není pro každého. Autor se čtenáři skutečně nepodbízí a nechává na něm, aby si z celého vyprávění zjistil, co se stalo. Například události na konci knihy jsem pochopil až po jedné kapitole :)