Sedm let temnoty

Sedm let temnoty jsem delší dobu odkládala – nechtělo se mi do korejského thrilleru tohoto rozsahu. Když jsem konečně začala číst, byla to asi ta správná hvězdná konstelace, protože i když večer pokročil, nemohla jsem se od knihy odtrhnout a odložit ji. Totéž se opakovalo druhý den a já jsem s každou další přečtenou stránkou obdivovala „malého“ Sowona, nesnášela jeho matku, pohrdala jeho slabošským otcem, skláněla se v úctě před panem An. A soptila vzteky a nenávistí vůči padouchovi. Podle mě velmi dobře napsaný příběh, na kterém mě opravdu zarazila jediná věc: v záplavě korejských jmen jako Undžu, Čini, Hjonsu, Majong působil Arnoštek jako pěst na oko; fakt by mě moc zajímalo, kde se tam tohle jméno vzalo. A dalším překvapením byla pro mě líbenka, která je tam několikrát zmiňovaná jako běžná rostlina podél přehrady. V jedné kapitole se právě v souvislosti s líbenkou mluví o klasech, o posekaných šlahounech, o plazivých oddencích. Mám líbenku doma a vím, že nic z toho u této exotické rostliny nenajdete; že by v Koreji nazývali líbenkou něco jiného? „Nebál se, že dostane vynadáno. Jenom si nepřál, aby se máma s tátou kvůli němu znovu hádali. Sunghwana to překvapilo i zamrzelo zároveň. Kluk, který by měl být ještě bezstarostný rošťák, rozumí mechanismu manželských hádek a předvídá jeho fungování. Takový vhled nemohl získat jinak než bohatými zkušenostmi.“

Vzorný syn mě dostal více do kolen, ale ani toto nebylo špatné. Autorka odvedla pořádný kus práce. Hned na začátku se dozvíte, co se stalo. O čem tedy dalších 540 stran psát? Přesto jsem knihu zvládla za dva dny. Doma ji mám už delší dobu a schválně po ní sáhla na konci roku, kdy člověk tak nějak bilancuje a více se zamýšlí nad vším. Skoro bych řekla, že ji napsal muž. Bylo tam hodně násilí, psychologie a hloubkové sondy nejen do dna přehrady, ale i do duší protagonistů, společnosti, rodin, lidí. Děj odkrýval jednotlivé souvislosti, bravurně střídal časové roviny, mapka na začátku hodně pomáhala. Jména, ač nezvyklá, byla natolik odlišná, že s nimi jsem problém neměla. Dnes odpoledne jsem byla na Novoročním koncertu filharmonie, celé představení mi ale myšlenky neustále utíkaly k dočtené knize. Tak to má být, knihu dočtu, zavřu, uklidím do knihovny, ale mysl s ní je ještě další dny. “ Kolik z nás žije podle vlastní přirozenosti? Většina lidí žije odděleně, život zvlášť, člověk zvlášť, osud zvlášťˇ