Příběh Franze je velice inspirativní. Kniha je zpracovaná nebeletristicky, útržkovitě, založená především na citacích Franzových zápisků a dopisů. Je to pravděpodobně jen nějaký "výtah", protože rakouská autorka se osobě Franze Jägerstättera věnuje celý život. Pro pochopení příběhu je určitě lepší vidět i zmíněný film. "Proč že by měl mladý člověk číst pouze dobré knihy a časopisy? Za prvé proto, že nepotřebuje pouze tělesnou, nýbrž i duchovní potravu. Pokaždé nemáme příležitost naslouchat pouze dobrým a krásným kázáním, vždyť ne každý duchovní je obdařen kazatelským talentem. Ano, od mnoha lidí můžeš slyšet, že člověk čtením ještě více zhloupne. Často to může být pravda, protože mnozí mladí sice čtou hodně, ale především milostné romány a krváky, což je často příjemné a napínavé, avšak pro duchovní a náboženské vzdělávání to nemá žádnou cenu. Narazíme-li na jednu špatnou knihu, může napáchat více škody, než kolik užitku může přinést četba deseti dobrých. Proto by se měli mladí lidé ptát hlavně kněží nebo kvalitních učitelů na radu, co by měli číst. I když každý není stejně vášnivý čtenář, za dlouhých zimních večerů by si přece jen mohl tu a tam něco přečíst, protože člověk, který nečte, se nikdy nedokáže pořádně postavit na vlastní nohy a stane se spíše hříčkou názorů druhých."

Rychlý životopis mně sotva známé osobnosti, ale poutavý a zajímavý, a to nejen díky tomu, že otázka osobní statečnosti, pravdivosti k sobě samému i okolí a realistického hodnocení situace společenské i vlastní je dost aktuální i dneska. Postaveno hodně na výňatcích z dopisů a ty byly ještě více nosné než spojovací text. Celková spokojenost a asi se zejména do těch dopisových úryvků začtu ještě jednou.