Šedesát let v psychiatrii jako majitel klíčů

Záleží kolik máte od Radkina Honzáka a o něm načteno a naposloucháno. Pokud hodně jako já budete se možná zpočátku trochu nudit. První zájem přišel se sedmou kapitolou a léčebnou v Kosmonosích... "Na přijímacím oddělení jsem poznal jednu kuriozitu, která stojí za zmínku. V případě majetnictví falešného chrupu neboli zubní protézy ji pacientky odevzdávaly. Aby s tím nebylo nutno dělat velké ciráty, vložila se protéza po omytí k ostatním do pětilitrové láhve od okurek s mírně dezinfekčním nálevem. Když pacientka odcházela, postupně si zuby vyzkoušela a s těmi, které jí sedly, odešla." Před životním příběhem tohoto žoviálního psychiatra hluboce smekám a těším se na jeho Desatero.... Ale tentokrát je to hodně opakování, byť mnohé kapitoly hlavně mezi řádky hodně vypovídají od stavu nejen české psychiatrie: "Co bylo zásadní: ze systému svěřené psychiatrické péče vypadla homosexualita, přestala být chorobnou deviací a stala se odchylkou od normy. To byly chytré změny. Hloupou a farmaceutickými firmami protlačenou změnou bylo zrušení rozdělení depresí podle způsobu vzniku na reaktivní a endogenní a vytvoření směsky zvané velká depresivní porucha s guidelines léčení antidepresivy. A to je ještě legrace proti americkému DSM-5, jehož ohlasu se dočkáme, kde za depresi se počítá, když už někdo brečí déle než dva týdny po pohřbu blízké osoby. A má dostat antidepresiva! To je opravdu prasečina!" Celá kniha se zkrátka nese v duchu oscilace mezi těmito dvěma pohledy na psychiatrii ... 5/10