Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
85%
(17 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
3.9.2020
2
Vypravěč popisuje všechny události tak věcně a bez emocí, tak úzkostlivě odtažitě, jako by mezi ním a celým okolním světem měla být skleněná stěna. Nepřipustí, nepřizná nám, posluchačům, že by se ho něco dotklo. Ať už se jedná o téma jeho práce (lidi, kteří se zabili - popis jejich života, motivací k jeho ukončení, vzhled mrtvol), o jeho vztahy k ženám. Jako by přiznání emocí znamenalo ztrátu kontroly...
Vypravěč popisuje všechny události tak věcně a bez emocí, tak úzkostlivě odtažitě, jako by mezi ním a celým okolním světem měla být skleněná stěna. Nepřipustí,...
Vypravěč popisuje všechny události tak věcně a bez emocí, tak úzkostlivě odtažitě, jako by mezi ním a celým okolním světem měla být skleněná stěna. Nepřipustí, nepřizná nám, posluchačům, že by se ho něco dotklo. Ať už se jedná o téma jeho práce (lidi, kteří se zabili - popis jejich života, motivací k jeho ukončení, vzhled mrtvol), o jeho vztahy k ženám. Jako by přiznání emocí znamenalo ztrátu kontroly nad vlastním životem.
A není nakonec ten nejspolehlivější způsob, jak si zachovat kontrolu nad životem, jeho ukončení? Jen tak zabrání tomu, aby ho něco zaskočilo nepřipraveného.
PS: konec knihy mě tedy osobně dostal… stejně se mi ale z celé trilogie nejvíc líbil Zama.
Číst více
Číst více
17.3.2020
1
Hned po otevření knihy si čtenář všimne zvláštního literárního stylu - di Benedetto píše v první osobě, ale naprosto nezaujetým tónem, jako by si hlavní postava/vypravěč držel odstup od toho, co se kolem něj děje, popisuje děj lakonicky a stroze. V důsleku pohnutého děje knihy tedy vyvstává dojem, že si před čtenenářem vypravěč nebere servítky - říká mu to, jak to je, a klidně ho nechává v úžasu zírat...
Hned po otevření knihy si čtenář všimne zvláštního literárního stylu - di Benedetto píše v první osobě, ale naprosto nezaujetým tónem, jako by si hlavní...
Hned po otevření knihy si čtenář všimne zvláštního literárního stylu - di Benedetto píše v první osobě, ale naprosto nezaujetým tónem, jako by si hlavní postava/vypravěč držel odstup od toho, co se kolem něj děje, popisuje děj lakonicky a stroze. V důsleku pohnutého děje knihy tedy vyvstává dojem, že si před čtenenářem vypravěč nebere servítky - říká mu to, jak to je, a klidně ho nechává v úžasu zírat do knihy, a číst dál.
Název knihy, Sebevrazi, je všeříkající. Téma sebevraždy prostupuje každou stránkou a di Benedetto se ptá, je sebevražda zbabělost? (odpovídá nám Kierkegaard: "Budiž, je to zbabělost, alevyžaduje velkou odvahu"). Je sebevražda sobecká? Nemorální? Rozumná? Je to vražda? A snad nejzávažnější otázka, ta, která se dává tušit od začátku....co se takhle zabít?
Číst více
Číst více
