Sčítač

Hned jak jsem si poprvé přečetla, o čem kniha je, věděla jsem, že si ji chci přečíst. Ale pravdou je, že jsem čtení oddalovala. Asi proto, že jsem se bála, že to na mě bude moc. Přeci jen to je pohled muže, který umírá, a chce se naposledy rozloučit se svým synem. A přestože ví, že se o něj má kdo postarat, je to trochu jiné. Protože jeho syn není normální kluk/chlap. A k tomu rozloučení si vybere činnost, která asi záleží na pohledu každého z nás. Jestli je k něčemu nebo k ničemu. (Kniha je označována jako dystopická fikce.) Taky jde o tu cestu, o ten čas spolu. A poznání. Možná proto to nebude kniha pro každého. "Děje" je tady prostě míň. O to víc poznání a sebepoznání. O poučení z příběhů ostatních, které na své cestě za sčítáním poznají. Moc se mi líbil ten neurčitý popis cesty a tomu odpovídající zpracování v rámci kapitol. A celkový design knihy, včetně krásné obálky. I ta mapka v deskách. V závěru je poznámka autora a taky rodinné fotografie. Což jsem ocenila. V doslovu je taky jasně psáno, proč kniha vznikla, kvůli komu vznikla. O to víc mě mrzí, že je to první od autora, která u nás vyšla. Přeci jen, není pro každého, tak by mě mrzelo, kdyby od ní čtenáři byly proto odrazeni. Potažmo ti, kterým se líbila, kdyby se potom stalo, že jeho další knihy u nás nevyjdou. Proto čtenáře neproklínám a nízké hodnocení chápu. Mrzí mě, ale chápu ho. PS: pro sarekaslukova, proč není číslem řečem věk syna, je pochopitelné z doslovu autora...a že je už dospělý je napsáno hned na straně jedenáct...a proč není poznat z vyprávění, že je dospělý, je přeci jasné proč...

Zalíbila se mi obálka, název a částečně i obsah. Bohužel mi čtení nešlo, bylo to takové nijaké. Některé světlé stránky tam ale byly , proto dvě hvězdy. PS: V doslovu autor čerpá z vlastní zkušenosti, kdy Downův syndrom měl jeho bratr, fotky jsou tak použity reálně. Je tedy na obrázcích otec?