Scarlet a Ivy Ztracené dvojče

Tak předně, kniha má s Harrym Potterem pramálo společného a reklamní upoutávka na obálce mi připadá jako pořádná drzost. Kniha není fantasy, nemá nic z půvabu světa Harryho Pottera, není zdaleka tak promyšlená, nemá pečlivě vykreslené prostředí ani postavy... Jediné, co je aspoň vzdáleně podobné, je prostředí internátní školy. Škola je to ovšem až odpudivá. Netuším, čím by měla být prestižní a žádaná, nedokážu si představit, že by se tam alespoň jediné žačce líbilo. Celkové vyznění knížky je ponuré a vůbec mi nedělalo radost ji číst. Navíc je tam leccos přitažené za vlasy (když pominu naprosto nepravděpodobnou zápletku, nechápu třeba, proč si hlavní zlosynka dává práci s cenzurováním pošty, když pak holky stejně odjedou na celé léto domů - to tam o školních podmínkách drží celou dobu jazyk za zuby?). Kulhá i konečné vyústění (vzhledem k cílovému čtenáři je ovšem celkem pochopitelné). Postavy jsou dost ploché, vyhraněné a bez jakéhokoliv vývoje (s jedinou výjimkou, kdy u jedné z postav dojde k zajímavému posunu). Scarlet je mi navíc dost nesympatická. Odhalování stop je atraktivní, jen trošku zkušenějšímu čtenáři je ale dobrá polovina stop okamžitě jasná. Na knížku jsem se opravdu těšila, nalákala mě anotací i hezkou obálkou a je mi líto, že nevyužila potenciál. Atmosféru (přestože ponurou) totiž umí autorka zachytit dobře. Věřím ovšem, že malé čtenářky ke knize nebudou tolik kritické (a sama dám a Ivy ještě jednu šanci).

Kniha plná záhad a napětí, která vás vtáhne do děje okamžitě. Jednu chvíli mi bylo dokonce i líto jejich nepřítelkyň, které jim ničily život a upřímně samotný konec jsem vůbec nečekala. Čekala jsem všechno, dokonce jsem počítala i s tím nejhorším, ale to, jakým způsobem příběh skončil...S tím jsem absolutně nepočítala.