Sbohem, věci

Knížka je hodně zajímavá. Je logické, že japonský způsob života více nahrává minimalismu už od dávných dob i vzhledem k velikostem jejich domů a bytů. Pro nás to může být spíš inspirace a zřejmě jen málo kdo u nás dokáže žít stejným způsobem jako autor. Netoužím omezit své věci na úplné minimum, ale už dlouho se pokouším postupně alespoň snižovat jejich množství, i když to u nás není tak úplně snadné (jak píše autor, za jeden den prodal veškerou svou elektroniku, za další oblečení atd.). Problém je, že můj partner je pravým opakem, nic nevyhodí a neustále přináší další a další věci. Ale na tom je založena i dnešní ekonomika, lidé nakupují čím dál víc a zbytečně tak přibývá odpadu. Na knize víc hodnotím její psychologickou stránku, ta je moc hezky probrána a není to jen o vyhazování věcí.

Co se týká obsahu i zpracování je to moc dobrá kniha. Já sama mám k minimalismu sklony, ale v Japonsku, kde mají "velké byty" 20m2 je to zase o něčem jiném a chápu, že většina minimalistů je zrovna z Japonska. Ale má to něco do sebe a tam je ten dopad na ducha člověka - žít v přítomnosti a nezatěžovat se věcmi - o věci se musíte starat, zatímco zážitky vám nikdo nevezme.