Sbohem, Havano!

Čekala jsem víc, ale nebylo to nezajímavé.

Po přečtení přibližně první třetiny knihy mě také napadlo, že jsem čekal trochu víc a trochu něco jiného. Po dočtení celé knihy musím svůj názor změnit. Mám pocit, že kniha poměrně věrně popisuje obyčejný a dennodenní život obyčejného člověka na „ostrově svobody“. Alespoň tedy v době, kterou autor popisuje. I když v současné době bude situace spíš ještě horší. Experiment Fidela Castra spěje k nezadržitelnému konci. Přestože mnozí lidé u nás mají velké výhrady ke kvalitě našeho života, myslím si, že ve srovnání s Kubánci si můžeme jen gratulovat k tomu, kde jsme měli štěstí se narodit. Po této stránce je zajímavá i ta část knihy, která pojednává o pocitech imigranta vstupujícího na půdu našeho státu. O pocitech člověka přicházejícího z té nejhlubší totality a beznaděje do státu, ve kterém jsou snad už pevně zakotveny prvky demokracie a lidského přístupu. Ať už si o tom myslí kdokoliv cokoliv. Prostě tato kniha určitě stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení nad sebou samými.