Další její pěšák učinil svůj tah v Praze, řekl Posel Podivuhodné město. Jsem rád, že naši pozornost zavedla náhoda zrovna tam, řekl Psanec. Náhoda neexistuje. Jsme jen my, řekl Vládce. Některé příběhy je třeba začít od konce, řekla Vypravěčka Od této mladé spisovatelky jsem četl jen Cestu rudé tanečnice, kterou vlastně napsala se svou starší sestrou Lucií. Nedá se tedy moc posuzovat, kterak píše a jakým směrem se sama vydá. Sbírka ctností je čtivý příběh, nebude vás nudit a bude vás bavit. Má však své mouchy. Tou nejdůležitější je, že spisovatelka pracuje s větším počtem osob a já s tím měl problém. Někdy jsem si postavy v tomto románu pletl. Mám pocit, že někdy si je pletla i spisovatelka sama. Malá ochutnávka: Rozhodně jí poskytnu dostatek sil, aby dokázala ochránit své děti, řekla Matka. Děti? Vždyť nemá žádné děti, řekl Šašek. Jistě, že má, řekla Matka. Má jich celou knihovnu. Smíšené pocity mě doprovázely celou knihou. Některé pasáže se mi zdály moc náročné a zbytečně vysvětlované. Rituály a převtělování byly pro mě záhadou, ale přijal jsem je tak, jak vypravěčka chtěla. Naštěstí se v knize objevují mimozemšťané a také hlavní postavy nezapomínají pít pivo a tím se jazýček vah naklonil do plusových hodnot. Lehce se to čte, ale nemám pocit, že se ještě někdy budu chtít k tomuto příběhu vrátit. Citát: Nikdy bych nečekal, že to řeknu, ale ….. právě se tě pokusili unést mimozemšťani.

Čím Petra Lukačovičová rozhodně zaujme, je stylistika, která dává jasně na srozuměnou, že dotyčná ví co je literatura a nebojí se s ní pracovat. Právě díky tomu má podle mě Sbírka ctností zpočátku hodně povedenou atmosféru. Naneštěstí autorka tak dlouho čtenáře udržuje v nejistotě stran zápletky, až ten pomalu přestane vnímat, o co že to vlastně jde. Sami hrdinové přitom skončí podobně, protože sice zjistí, že oplývají nadpřirozenými schopnostmi, ale k čemu jim jsou a jaká je jejich úloha v současném dění, jim zůstane tajemstvím prakticky do konce vyprávění. Rozpačitému dojmu pak moc nepomáhá ani roztříštěná osnova na množství krátkých epizod, přeskakujících z postavy na postavu. Ač to zvyšuje dramatický spád, nějak jsem měl neustále problém orientovat se v jednotlivých motivacích a cílech. Samotný svět se jinak nevymyká standardům urban fantasy, pozitivum ovšem je tuzemské prostředí. Praha je pro podobný žánr zkrátka ideální. Ale to by pravděpodobně řekl o svém oblíbeném městě každý.