Šarlatové zrnko

Víceméně bych zde mohl zrecyklovat komentář ke druhému dílu, ostatně ve starém vydání z 80. let, které jsem měl v ruce, byly oba díly spojené dohromady. Má to jistou logiku, protože třetí díl na druhý bezprostředně navazuje a v zásadě jde o pokračování stejného vyprávění stejnými prostředky. Oba díly se oproti tomu liší od prvního, díky čemuž jsme ostatně v rodině dlouho považovali trilogii za dilogii. Každopádně ke komentáři ke druhému dílu není mnoho co dodat, jak už jsem napsal, Harry je zde konečně trochu snesitelnější, ale hlavní díl mé čtenářské pozornosti a obliby si získal Isambard. Beran jako já a postavy jeho typu mám prostě rád. Škoda, že jeho syn nebyl ze stejného těsta, což je také důvod, proč velký hrad nepřežil svého velkého pána.

Vyvrcholení trilogie pro mě bylo neobyčejně působivé a místy až dojemné. Vztah Harryho Talvace k lordu z Parfois přechází od nenávisti k překvapivým změnám. Osud hlavních hrdinů se naplňuje nejen v lidské rovině, ale také pod tlakem vnějších událostí, kdy se po celé Anglii rozhoří válka šlechty proti králi Jindřichovi III. Tento díl mám jako součást knihy Zelená ratolest, ale hodnotím ho zvlášť. 90%