Sára Kalamita

Útlá kniha pro děti, která se čte rychle, ač děj neběží jako po másle a na mnoha místech to v ní zvláštně drhne a podivně vrže. Svým začátkem možná trochu připomíná knihu "Čaroděj ze země Oz", ale dál se naštěstí ubírá zcela jinými cestami. Hrdinkou je malé batole, Sára, která se vydává s rodiči autem na výlet. Počáteční idyla se brzy změní v dramatické klání živlů, při němž holčička málem přijde o život. Větru se jí ovšem zželí a živly se rozhodnou její ztrátu vynahradit tím, že jí věnují tři zvláštní druhy schopností. Žánrově je to text poměrně různorodý a nejednoznačný. Vyprávění se nese v duchu magického realismu: v moderním světě plném důvěrně známých rekvizit se objevují prvky nečekané absurdity - personifikovaný strom a dům, postava čápa jako vědce, manipulace s časem, vtipné vynálezy (drapák na dálkové čudlíkové ovládání, apod.) a získané zvláštní schopnosti. Z větší části však vykazuje znaky moderní pohádky: děj se odehrává v městském prostředí, pohádkové motivy v něm zastupuje "magické" číslo tři - tři živly, tři dary do vínku, tři pokusy, tři volby, z nichž ta třetí je ta nejlepší. Text jeví i sklony k parodii, nadsázce či ironii, ať už mírné či přehnané, místy dokonce sklouzává až ke kritice určitých životních stylů, institucí, moderních trendů a výchovných typů. Nechybí tedy ani didaktický podtext: správnými rodiči se nestanou ti "nejerudovanější", kteří napřed přečtou spousty příruček, ty opravdové rodiče nenahradí nic a je třeba si jich vážit. Dítě také není věc: má jiné požadavky k životu než dospělý, přeje si prožívat lásku a vřelost, realitu vnímá zcela po svém. Co je dobré pro dospělého, není dobré pro dítě, a naopak. Pokud něco z toho nefunguje, vzrůstá mezi těmito světy napětí, jež může přerůst v zásadní konflikt. Zároveň se zde odkrývají velmi závažná společenská témata: problematika invalidů, seniorů, pěstounské péče či adopce, suchopárný a neúprosný úřednický aparát, nezdravý hon za úspěchy a kariérou, dopady tvrdé výchovy, atd. Autorka zřejmě sledovala mnoho cílů: chytala mnoho zajíců, ale do toho pytle se jí nepodařilo drapnout všechny bez úhony: rozutíkali se jí do světa a dílko tak vykazuje několik zásadních chyb: 1/ Její kniha v mnohém připomíná prózy Petra Stančíka pro děti, jenže na rozdíl od něj postrádá více originálního humoru a nadsázky. 2/ Vypravěč - je zcela neumělý a nevyrovnaný: není jasné, kdo mluví, kdo celé dění uvádí v 1. osobě jednotného čísla: "Když říkám, že je zatím malá, myslím tím skutečně malá..." Někdy se vrací, jindy děj předbíhá - je těžké ty časy sledovat. Často oslovuje potenciální čtenáře a domáhá se jejich zkušenosti: "Sára viděla celý svět pod sebou. Znáte to, když letíte na prázdniny k moři - jenže to sedíte bezpečně v letadle."... "Kolem letěl čáp. Pro vaši informaci, jmenuje se Křáp." Tyto formulace se hojně opakují - a po čase už mohou lézt pěkně na nervy :-) Mnohdy není jasný původce děje či co se přesně přihodilo. 3/ Mentální X fyzický věk Sáry - malá Sára je představena v batolecím věku, ovšem jak roste, uvažuje jako dospělý. Kniha je určena dětem od osmi let, objevují se zde ale odkazy, které pochopí až mnohem starší a zkušenější čtenáři - a některé ocení pouze dospělí. Jde o pojmy zeměpisné (Marocká brána v Africe), termíny technické, ekonomické, sociální (magnety, odpružená kola, pojišťovna, rypadlo, hygienická krabička, kariéra, lodní šroub...) 4/ To iritovalo jen mne, ale zato hodně: v knize, která prošla korekturou, se objevilo nesprávně zapsané slovo: lyžiny. Správný tvar je "ližiny". Jinak se mi ale příběh líbil - když jsem tedy přistoupila na autorčin magický realismus, který v pohádce ne každému sedne. Knihu bych doporučila spíše starším dětem - popřípadě čtenářům, jimž nevadí, že si některé použité výrazy musí dohledat. "V životě jí budou říkat Sára Kalamita. Kalamita. Jako katastrofa, průšvih, malér a trabl." "A uviděla velký fialový mrak, nabručený, divoký a obtloustlý, jak si to žene k elegantnímu oblaku mlhoviny, který ho jen tak lechtal svým výčnělkem na podbřišku." "Jejich dům byl velice pyšný a měl růžovou omítku a elegantní okna. Pomrkával na svět žlutými žaluziemi a tašky na střeše měl srovnané jako vojáky v dokonalém šiku." "James miloval svůj počítač, který počítal peníze." "Pilně krtkovala pod zemí..." "James se lekne a pustí spojku dřív, než původně zamýšlel..." "A pak se to stalo. Dešťová voda, která ševelila dálnici, namočila gumu na pneumatikách Sářina auta. To začalo po vodě tančit. Nejdřív otáčka doprava, pak doleva a zase znova dokola. Sára se rozesmála, protože to bylo jako na kolotoči." "Bručoun s Mlhovinou se právě usmířili. Z toho jejich bouřkového políbení vzniklo pár malých Mráčků. Mlhovina na ně byla neskutečně hrdá a Bručoun už nebručel, protože měl s Mlhovinou rodinu..."

Na rozdíl od Kosprda a Telecí, tady mě příběh nijak zvlášť nezaujal. Zato ilustrace ano, a moc, i když někdy neodpovídají textu (třeba Sářin jeden zub). Ii (to není chyba, ale postava z knihy: Ii = velké I + malé i; neprozradím, co tahle zkratka znamená) a čáp Křáp jsou postavy velmi zvláštní, sociální pracovnice Parková (jiná verze Zubaté) veskrze odpudivá, ale stejně mi to nestačilo. Takže jednu hvězdu přidávám za ty nejpovedenější ilustrace - třeba strom s očkama, nebo hnedle titulní strana obálky, ale jinak nehýřím nadšením. A těším se na reakce našich malých čtenářů - třeba je chyba ve mně?