Sandman Tryzna

Přiznám se, že tohle sandmanovské album jsem málem probrečel. Neil Gaiman se tu snaží skrze postavy, které v průběhu několika let pro sérii vytvořil, vyrovnat se se ztrátou, která pro každého znamená něco jiného. Pro jedny představoval Morfeus milence, pro jiné spolehlivého kamaráda, pro někoho otce a pro některé zapřísáhlého nepřítele. A teď je mrtev. Na jeho pohřbu se tak sluší prohodit pár slov o něm samotném, ať už váš vztah k němu byl jakýkoliv. O mrtvých jen v dobrém. Ale není to všechno pouze o loučení, na scéně se zjevuje i nový Sandman, který nejen že se musí vypořádat se slávou Morfeovou, ale také s přijetím do rodiny Věčných. Tady musím opět vyzdvihnout autorův cit pro vystihnutí skrytých emocí, které si sice uvědomujeme, ale popsat by je dokázal jen málokdo. Je to krásné, důstojné a nostalgické rozloučení, přesně takové, jaké si tato sága zasloužila. Máte tedy možnost zavzpomínat na všechno pěkné i zlé, co pro vás Morfeus představoval, a dát mu vlastní osobité sbohem.

Sandman je nezapomenutelná série. Truhla plná příběhů, příběhů v příbězích a realitě všedního dne, který není tak docela všední. Vím, zní to bláznivě. Jenže poslední díl této dlouhosáhlé legendy působí přesně tam, kde ostatní díla jenom brnkají na strunku skutečna. Nakonec totiž každý zapolemizuje, jestli to všechno není pravda. Možná je.