Samotářky

Uf, tohle bylo smutné, depresivní čtení, které mi dalo zpočátku trochu zabrat. Začátek mě tolik nezaujal, ale cca v jedné třetině jsem se začetla a knihu už neodložila. Těžké téma z ještě těžší doby. Padesátá léta na vesnicích, znárodňování, udavačství, soudy bez soudců, tresty smrti anebo dlouhá léta v pracovních lágrech, to vše zásadně ovlivnilo i život dvou sester. Při čtení jsem si vzpomněla, jak jsem se jako dítě koukala na seriál Nejmladší z rodu Hamrů (pamětníci ví:-)) a divila se, proč tam maminka Honzíka Hamra leží na poli a chce se nechat přejet traktorem. Dodnes si pamatuji, jak mně to rodiče tenkrát vysvětlili, abych, byť dítě, správně pochopila, co se stalo. Taťko, vzpomínáš si:-)) ? A tak odpouštím extempore s únosem i trochu slabší linku ze současnosti, protože celkově mě příběh zaujal a konec se mi hodně líbil. Čtyři * dávám z důvodu, že jsem četla námětově podobné knihy, a to Zemi a Krycí jméno Studentka, které na mě zapůsobily ještě o trochu více. No, a teď to chce něco lehkého, odpočinkového, letního a zamilovaného. Třeba něco od Emily Henry :-).

Kniha nás provede generací tří žen od 50 let do současnosti.Atmosféra padesátých let je v knize skvěle zachycena,tehdejší historické události zasáhly celou společnost.Příběh i když smutný, je čtivě napsaný.