Samota

Povídej, povídej pohádku.... už po přečtení prvních pár stran jsem byla lapena do magického víru slov... můj písmenkový fetiš je zcela uspokojen a plesal stránku po stránce... ještě teď jsem pohlcená atmosférou příběhů, kdy s téměř každou kapitolou se rozvíjí osud postavy z kapitoly předchozí či je nám vyprávěna smyšlená fantazie, která má skvostnou myšlenku... a to nejsem zastáncem povídek, jenže zde k sobě vyprávění naprosto sedlo... nerušilo... Koho by nepotěšil nějaký ten předepisovatel knih, který by vám předepsal přesně tu knihu na to vaše tělo a duši... či kdo by leckdy neuvítal v dnešní době zpoplatnění slov, aby se jimi nedalo plýtvat a nepraskla vám z nich mnohdy hlava... a o lovci snů ani nemluvě... zkrátka jsem potěšena, okouzlena a mile překvapena!

Sám může být člověk kdekoli na světě. V knížce je 12 propojených povídek. Někdy mrazí, ale člověk chápe. Pěkná knížka. Ráda bych se k ní zase vrátila. Citát: "Člověk má jen to, o co nemůže přijít při ztroskotání."