Tuhle knížku by bylo nejlepší číst v restauraci při čekání na jídlo, protože ve čtenáři vyvolá mnohem větší touhu po chutné krmi než doporučovaná červená barva stěn. A úplně nejlepší by bylo číst ji v restauraci, kde vaří její hlavní hrdina. Ačkoli, jak víme, nemusely by to být pokrmy úplně nejbezpečnější, takže kromě chuti dobře uvařené rýže se mi v hlavě při četbě této knihy povalovala i otázka zneužití moci... Ale heslem autora bezesporu je, že účel světí prostředky. Vzdělávání hlavního hrdiny v kuchařském umění pro mě bylo natolik zajímavé, že bych ho ráda absolvovala celé, včetně komunikace s vodou, se zvířaty nebo s ohněm, avšak chápu, že pak by knížka nabyla na rozsahu a kvůli menšímu spádu děje by jí ubylo čtenářů. Kterých by tedy možná bylo víc než deset (ve chvíli, kdy tento komentář píšu), kdyby nakladatelství zvolilo výraznější obálku, která nevzbuzuje dojem (aspoň ve mně), že uvnitř knihy je nějaký odborný text.

Autorovi sa darí svojimi úchvatnými popismi jedál a palácových kuchýň vyvolávať v čitateľovi labužnícku slasť približujúcu sa požívaniu lahodných jedál. Za jeho románom stojí dôkladný výskum priestorov a fungovania paláca a jeho kuchýň, vtedajších jedál a hierarchie mocí (aj medzi kuchármi). Román je plný rozprávkových motívov (napríklad hrdina prekonávajúci prekážky, aby zachránil "princeznú") a orientálneho sveta chutí, vôní a rozkoší. Prvá polovica bola úchvatná, ale v poslednej tretine autor stratil dych - podľa môjho názoru si zle rozvrhol gradovanie sujetu: pomyselný vrchol prišiel príliš skoro a zvyšný dej potom nenaplnil vysoké očakávania. Celkovo však napriek tomu vnímam tento román ako delikatesu pre mlsné literárne jazýčky.