"...bolest je to, co nutí lidi jednat tak, jak jednaj. Bojíme se, že jí bude víc, že přijde další. Nebo se snažíme na chvilku zapomenout na tu, kterou prožíváme. Každopádně bolest je hnací motor. Nemá žádný brzdy. Jenom občas se na malou chvilku povede ubrat plyn." (s. 135-6) Příběh o tom, že i mezi těmi, jež nazýváme zločinci, se najde jeden, nebo snad i dva tací, kteří se navzdory světu kolem snaží konat dobro. Příběh o lásce, která je věčná. O lásce, která je silnější, než smrt. "Ve smrti je síla. A o smrti, co má přijít brzo, to platí tuplem. Úplně mění pravidla. Vytváří zkratky a průlezy tam, kde předtím žádný nebyly. Je jako nůž, kterej můžete použít na svět kolem. Proříznout si průchod. Prosmýknout se skrz. Zkrátit si cestu, když nemáte čas jít oklikou. Zvlášť když na vás každej vidí, že je to pravda." (s.62) Měla jsem strach, že v knize bude hodně násilí, krve, zbraní... Ale místo toho se mi dostalo vhledu do myšlenek i vzpomínek Ducha i Brejlouna. Přenést jejich osobnost, temperament, silné i slabé stránky na papír se autorovi z mého pohledu povedlo dokonale.

Pokus o netradiční gangsterku s přesahem, který dopadl jako... tradiční gangsterka. Děj samotný je poměrně fajn, spíš jsem měl problém se stylistikou textu a postavami. Autor knihu napsal kompletně v hovorovém jazyce a se spoustou španělských slovíček a frází, což v originále mohlo vyznít celkem dobře, ovšem v českém překladu to působí jako pěst na oko. Už jen představa, že někdo takhle mluví, je naprosto komická. Úplně mi nesedly ani postavy. Gattis se zřejmě snažil o vykreslení jakýchsi morálně šedých hrdinů, mně však jeho postavy připadaly spíše naivní a idolizované. Nic extra, zkrátka slušná oddechová četba.