S každou padající hvězdou

Tahle četba mě přiváděla k zoufalství ze dvou důvodů. Určitě to není nekvalita, četba je plynulá, přehledná, jednoduchá, poučná. Smutek na mě padal jednak z tragických osudů autorovy rodiny v sevření fanatického režimu, hlavně ale z cesty, kterou, zdá se, aktuálně kráčí naše západní společnost - cesty k bájné absolutní spravedlnosti, tedy v praxi do totality. Krásnými myšlenkami to vždy začíná (příklad Severní Koreje je typický, i my máme své zkušenosti), zoufalou chudobou a umlčením většiny obyvatel to končí, často navíc likvidací nepohodlných. A přežívající zoufalci jen zpoza ostnatého drátu závistivě a se strachem pokukují po společnostech, které svým občanům tolik nelžou a které své bohatství nepromrhaly v utopistických experimentech, pokud se k nim vůbec nějaké relevantní informace dostanou. Těch příkladů by mohli Evropané i Američané vidět ve dvacátém století desítky, jenomže tahle naše sebestředná civilizace, kde skoro polovina mladých si dnes myslí, že Země přece musí být placatá*, protože jim to říkají jejich hudební a basketbalové hvězdy a ty to přeci musí vědět nejlépe, když vydělávají milióny, si snad ani jiný osud nezaslouží. Musím si teď přečíst něco pozitivního, abych tady přestal strašit. 95 % (aktuálně 65 hodnocení s průměrem 90 %). ... „Chodím teď do práce jenom dva dny v týdnu, jenom na povinnou sebekritiku a na stranické schůze,“ řekl otec znenáhla, zrovna když jsem chtěl říct, že je pozdě a že půjdu spát. Zastavil jsem se jako ochromený a pomalu se k němu otočil. Otec upřeně hleděl do ohně. Musel vědět, že se na něj dívám, protože hned pokračoval. „Stejně tady nedostáváme žádné příděly. Chodit do práce denně by bylo jen mrhání časem.“... P.S. * https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/stale-vice-lidi-veri-ze-zeme-je-placata-40308174

Strašlivý příběh ze země, kde je myšlenka komunismu dotažena do příšerného konce. Vzpomínky na dětství hrdiny románu, který byl velitelem zlodějského gangu již ve 12 letech, ne že by ho to bavilo, ale protože by jinak bez rodičů chcípl hlady. Myslím, že je to dobré si přečíst nejenom pro ilustraci totalitního režimu, ale i pro to, že je to hlavně dojemný příběh malého hošíka, který si pomalu uvědomuje zač je toho v životě lidském loket.