S jídlem se (ne)hraje

Za mňa to boli všeobecné rady ako dopomôcť dieťaťu pri problémoch s jedením. Prijala by som viac praktických rád z klientely autorky. Pretože všeobecné rady, typu "nabízejte dítěti jedlo, i když ho odmítá" je pre mňa prd platné. (sorrynotsorry)

O problematice malých nejedlíků se v poslední době (2026) mluví často. Je super, že se už dá najít i literatura, která se tímto problémem zabývá. Autorka k tématu přistupuje komplexně. Zdůrazňuje, že děti mají vždycky důvod, proč nejí. Není to jejich rozmar, nevybraly si být vybíravé. Teoretický úvod, který je založen na konkrétních fyzických problémech, medicínských důvodech i psychologických aspektech, mi přišel zajímavý, zaujala mě hlavně myšlnka, že jedení je naučená dovednost a že se samotný proces dá rozdělit do několika postupných kroků. Oceňuji tipy pro rodiče, jak komunikovat s okolím a nastavovat hranice v případě nežádoucích komentářů. Stejně tak se čtenář dočká jisté podpory pro rodiče, kteří jsou v tomto koloběhu často opomíjení a pro které to rozhodně není snadné. Dočteme se i o nutričních faktorech, problematice rozptylování, možných rituálech. Praktická část mohla být obšírnější, ale i tak nabízí rady jak postupně rozšiřovat repertoár jídel, jak si s jídlem hrát a jak si poradit se speciálními událostmi. Celkově je tón knihy podporující, praktický. Text je členěn srozumitelně a s logickou návazností. Některé myšlenky jsou ale opakovány na můj vkus příliš často a pár vět mi přišlo zbytečně složitých. Zdroje jsou uvedeny hromadně na konci a ne u jednotlivých tvrzení.