Autorku mám ráda. Má originální, čtivý rukopis, ale při této pro mě čtvrté její knížce už musím přiznat, že je to všechno až moc podobné. Scénář, charaktery postav, humor. Jen prostředí a jména se mění. Spoiler: Gaby na mě působila rozporuplně. Na jednu stranu to byla správňačka, holka do nepohody, skvělá kamarádka, která nebyla z cukru. Tohle všechno bylo sympatické. Na druhou stranu se ale chovala jak hysterická puberťačka. Kvůli nízkému sebevědomí si nebyla schopná připustit Sašovu náklonnost, urážela se, uzavírala do sebe, žárlila, trucovala a na jeho dotazy "co ti je?" odpovídala typické dívčí "nic, jsem v pohodě", i když bylo zřejmé, že není. Byla průhledná jak sklo. Myslím, že každá holka dokáže poznat, jestli má kluk zájem nebo ne bez toho, aby se ztrapnila. Vypouštět nenápadné háčky a čekat na reakce. A ona měla těch příležitostí si ho proklepnout stovky. Ale asi nejvíc mi na knížce vadilo, jak autorka udělala z jejího bývalého záporáka jen proto, že se s ní rozešel. Všichni ho za to nenáviděli, opovrhovali jím, mstili se mu, povinně se s ním přestali kamarádit. Jak si dovoluje přijet na koncert, kde je Gaby? Vrchol jeho hříchu spočíval v tom, že následující holku poznal už v době, kdy chodil s Gaby. Tohle všechno mi přijde naprosto normální. Mladí lidé se rozcházejí, poznávají nové lidi a opouštějí se, tohle je všechno přirozený proces. Někdy trvá, než potkáme toho pravého/tu pravou. Je normální, že ten opuštěný někdy cítí zlost, ale něco takového jako automatický vzorec: opouštějící = parchant, opuštěný = chudák, podle mě neexistuje a ani se to tak nedá brát. I přesto všechno se mi kniha moc líbila a její čtení jsem si užila. Miluju pevné vztahy, které z knížek Mariany Zapaty vzejdou.

Podle zdejšího hodnocení mám pocit, že jsem četla jinou knihu, než všichni ostatní. Mě tohle opravdu nesedlo, celou dobu jsem si říkala, kdy začne ten děj. Je to takové "klidná voda, břehy mele", ale já v knize potřebuju něco víc, než jen klidné přesouvání kapely z místa na místo bez jakékoliv zápletky. Mě nic nenutilo číst dál. Ano, možná že Sašenka sušenka byl sympaťák a pro jednou jsem neměla chuť hlavní hrdinku proplesknout, aby se probrala. Ale, to nestačí. A když k tomu připočtu autorčin humor, který mi absolutně nesedl (fuj), tak nemůžu jít výš jak na 2,5 *.