Rytíři templu

Roku 1095 vyhlásil papež Urban II. První křížovou výpravu, na níž se vydaly tisíce křesťanů, aby pro svého Boha vyrvali ze spárů nevěřících Saracénů svaté město Jeruzalém. Mezi křižáky do Palestiny putoval jistý Hugues de Payns, jenž velmi brzy poté co dorazil k cíli své cesty a prohlédl si svatá místa křesťanů, začal v hlavě nosit myšlenku na založení chudého řádu válečných mnichů, kteří by ochraňovali poutníky na cestě mezi přístavem Jaffa a Jeruzalémem. Roku 1119 bylo vše schváleno a do dějin tak vstoupil nejznámější rytířský řád, všeobecně známý jako Templáři. Templářští rytíři mne zajímali od dětství, poprvé díky kreslenému seriálu v časopise Ohníček a dávno předtím než přišel jistý Dan Brown a svým beletristickým konstruktem jim udělal v pravdě medvědí službu. Ano, taky jsem měl kdysi tyhle báchorky a nabalované legendy rád, ale postupem času jsem mnohem víc pociťoval touhu podívat se na skutečné Templáře, na skutečné rytíře za legendou. A jednou z možností je tahle podle mne výborná kniha Dana Jonese. Ten se zaměřil na věrně historický aspekt templářské historie a v pečlivě řazených kapitolách popisuje historii řádu od jeho založení roku 1119, až po slavný pátek 13. října 1307, kdy byli členové řádu pozatýkání a jejich poslední velmistr Jacques de Molay upálen roku 1314 jako kacíř, hrabivým a závistivým francouzským Králem Filipem IV. Sličným. Dan Jones ve své knize popisuje řád jako vojenskou jednotku těch nejlepších rytířů, jenž se od počátečních ochránců poutníků stali elitní jednotkou křižáckých vojsk jak na Blízkém východě tak při reconquistě ve Španělsku a Portugalsku. Svou působností se stali trnem v oku největšího muslimského sultána dějin Saladina, jenž nařídil jejich likvidaci do posledního muže. Rovněž však se stali prvními bankéři, kteří za úplatu prováděli nefyzický přenos peněz mezi Evropou a Blízkým východem… Skutečný příběh Templářů je v mnoha ohledech zajímavější, než legendární smyšlenky, které se na ně po staletí nabalovaly a dosáhl svého populárního vrcholu v posledních desetiletích, včetně oné povídačky o Svatém grálu. Možná tedy není na škodu zjistit, jak se věci mají doopravdy a třeba stejně jako já zjistíte, že skutečná historie žádné legendy opravdu nepotřebuje.

V knize najdeme velmi podrobně zpracované dějiny templářů. Autor použil jednoduchý vyprávěcí styl, který je poutavý. Postupuje časově bez přeskakování, takže čtenář získá slušné informace o templářském řádu. Ty jsou doplněny mapkami i několika fotografiemi.