Dvě linie románu, rozlišené barvou písma i náladou, propojené jen letmým náznakem a abstraktním motivem rozjímání nad odlišností dvou kultur...jak bývají představy jedněch o těch neznámých druhých iluzorní, pokud máme kořeny úplně jiné, zda je možné do nich proniknout, pochopit nebo ovlivnit. Stránky odsýpají velmi lehce, jazyk je osobitý a úsečně ironický, přesto se až do konce vtírá otázka co tím chtěla autorka vlastně říct... Žádné zjevné vodítko zde není, tak nezbývá než si utvořit vlastní dojem. V tom mém bude kniha zachycena jako jakási nesnadno uchopitelná, absurdně ironická a zároveň tísnivě existenciální imprese postav, osaměle uzavřených ve světě, do nějž se jim nepodařilo proniknout.

Zvědavá z anotace, co to může být, v podání pro mne neznámé litevské spisovatelky, pustila jsem se s chutí do čtení. Začátek zajímavý, obě dějové linky se odvíjely po svém a zcela zvlášť: jezuita v Číně za dynastie Ming a současná rodina tří generací žen v Litvě. První linka zajímavá útržky o císařské rodině, vztahu ke kultuře, zvířatům, a trochu i k náboženství. Druhá začínala jako nevyhnutelně vtipně ubíjející snaha o soužití dospívajících dcer, matky píšící erotické romány a přestárlé babičky s odpovídajícími nápady. Jenže dál se nic moc nerozvíjelo, v Číně vše přes ubíhající roky bylo v podstatě neměnné, spíš se jen mezi sebou přetahovali o moc jezuité s jinými řády, občas se zmínil budhismus, či islám. A současná linka doslova degenerovala, postavy mizely, umíraly až do hořkého depresivního konce, tedy žádný inzerovaný sitcom, ani náhodou... Dojmy tedy nakonec nepříjemné - nic moc jsem se nedozvěděla (ani z čínské a křesťanské minulosti - vlastně ano, že Tovaryšstvu Ježíšovu šéfoval dvacet let český jezuita František Retz; ani z litevské současnosti), nepochopila jsem strukturu ani význam knihy (linky se spojily klíčovým jménem pár stran před samotným koncem, přesto bez jakéhokoli nutkání zvolat heuréka). Zůstala jaksi jen pachuť. "Rodinné vztahy jsou o nepřetržitém koexistování se stejnými lidmi. Koexistování, které se většinou nedá vydržet, ale když se někdo odhodlá něco změnit, končí to panikou přecházející v totální kolaps." "Rodina je prostor ve kterém jedni vychovávají druhé, aniž by věřili, že se něco změní." "Když člověk nemá, komu by ukázal, čeho dosáhl, uvědomí si najednou že už dávno není dítětem." A něco z čínské poloviny knihy: "Sinofilie není syfilis. Ale lidskému rozumu může škodit stejně."