Příběh růžového altánu ,který se odehrává za první republiky a během druhé světové války a pak je na několik let přerušen emigrací hrdinky a dál pak pokračuje po jejím návratu do vlasti. Hrdinka příběhu vzpomíná na blažený čas dětství, který byl spojený s letním domem prarodičů a jejich rozlehlé zahrady v které byl právě altán. Altán byl postaven začátkem dvacátého století -komusi pro radost, byl ve skutečnosti bílý a po něm se pnuly růže a proto ho pojmenovaly růžový altán. Příběh se mi velmi líbil.

Podtitul "příběh pro paní a dívky romanticky nakloněné" a růžová obálka je poněkud zavádějící. Autorčiny vzpomínky na mládí v nichž spisovatelka často řeší růžový altán a jeho tajemství, nemají v sobě šťávu ani příjemně romantický nádech červené knihovny, který kniha na první pohled evokuje. K prvorepublikové době mám jinak hezký vztah, s nostalgií po čase minulém ráda sáhnu po knihách i z mého dětství, což jsou padesátá léta i ta následující a doufala jsem, že se zasním a ponořím do milé trochu fantazijní, částečně trochu realistické krajiny a buď si krásně odpočinu nebo se alespoň něco zajímavého dozvím. Růžový altán jsem nakonec ani nedočetla, ve výsledku zklamal. Měla jsem jinou představu.