Rusty Brown

“Mozek je krutý orgán.”

První příběh samotného Rustyho a jeho dnu stráveného ve škole mi přišel nejlepší, druhý příběh jeho otce má skvělý (pod)příběh uvnitř příběhu a to naivistickou sci-fi o kolonizaci Marsu - notně absurdní, ale přitom až existenciálně dojemný příběh o samotě. Další příběhy už jsou takový možná až moc klasický a tíživý, v tom smyslu, že se propadáme do existenciálních tísní, jednak začínajícího autora, pozdějšího učitele a otce Rustyho pana Browna a následně studenta Jasona a učitelky Coleové. Upřímně, tyhle příběhy, ač zpracovány s Wareovskou pečlivostí a precizností, bych tam vůbec nemusel mít a celkem jsem se u nich nudil. Na Jasonovi se Ware opravdu "vyřádil", až mi bylo jeho postavy trochu líto, navíc celé je to tak podivně chladně odvyprávěné, a ta ironie a něco jako poselství je v tom jak pěst na oko, na rozdíl třeba právě od Rustyho. A příběh paní Coleové? Jako silný to je, nějak lidsky, ale prostě mě to moc nebavilo. Za samotného Rustyho (hlavně teda úvodní příběh kluka a pak to scífko) dávám plný počet, ostatní příběhy, grafický zpracování plná palba, ale příběhově a čtenářsky nic moc. Ale i tak doporučuju, takhle originálních a promakaných komiksů moc není.