Rusovláska u cesty

Z nějakého důvodu jsou mi v knížkách (víc než v životě) sympatičtí nenápadní outsideři, kteří o svých zvláštnostech často ani nevědí. I Micah z Rusovlásky u cesty tak zprvu působí, vzhledem ke svým ustáleným zvyklostem doma a za volantem. Postupně se ukazuje, že jeho odlišnost spočívá jen v úplných maličkostech, ale přesto nebo právě proto je snadné mu fandit dál. Dalo by se namítat, že námětem knížky je vlastně každodennost a v autorčině myšlenkách se schovává něco zvláštního. Ale právě to ji možná odlišuje. Každopádně je pro mě tenhle příběh svižně napsaný, nápaditý, povzbuzující a přitom prostý jakékoli formy kýče. Přečetla jsem ho rychle, ale v myšlenkách ještě zůstávám na baltimorské ulici a vyhlížím spolu s hlavním hrdinou, kdo k jeho suterénnímu bytu zavítá tentokrát... Pod 4 hvězdičkami si v tomhle případě představuji o něco víc než 80 procent.

Asi nemám talent ocenit oceňované knihy...