Ruská duše neexistuje

„Ve chvíli, kdy se rozjíždí absurdní kampaň a válka proti ukrajinskému nacismu, má za sebou konzument oficiálních ruských médií už třicet let krajně cynických teorií spiknutí, demagogie, agresivních tezí, které nikdo nikdy nevyvrátil a neuvedl na pravou míru. Existují vedle sebe s názory a argumentacemi naprosto střízlivými a opodstatněnými tak dlouho, až se rozdíl mezi nimi pro mnohé recipienty prostě setře. Všechno je něčí propaganda, a kdo tvrdí něco jiného, je sám obětí nebo strůjcem propagandy. Řada lidí se pak začne v obrovské míře řídit tím, co účinkuje na každého. Věří takovému vyprávění, které jim je pohodlné, nic moc od nich nevyžaduje a kterému prostě chtějí věřit, protože se jim líbí, skoro úplně nezávisle na nějaké doložitelné skutečnosti.“ Naprosto parádní rozhovor o Rusku, ruské kultuře, společnosti, literatuře, umění a mnoha dalších oblastech s předním českým rusistou Tomášem Glancem. Zpočátku jsem měl trochu obavy, že se ztratím v množství jmen ruské umělecké scény, která mi nic neříkají, avšak obava to byla lichá, a rozhovor pro mě byl informačně nesmírně bohatý, objevný, inspirativní a myšlenkově mimořádně stimulující. Kniha pokrývá obrovské množství témat, od historie, kultury, umění a literatury, přes současnou politickou situaci, ideologii, ruskou moderní mytologii, válku, současný disent, po vymakané umění ruské politické rétoriky a propagandy a mnoho a mnoho dalšího. Podrobných komentářů ohledně fungování a principů ruské politické rétoriky a protizápadní a protihistorické propagandy si cením pravděpodobně nejvíc. Skvěle a na detailech je ukázáno, jak Rusák v průběhu let zvládl a zcela ovládl jemnou manipulaci s historickými fakty, výklady dějin a historických událostí, aby vše zapadalo do jeho ideologických potřeb. Za nejcennější – pro mě – z knihy bych v tuto chvíli považoval detailní analýzu současné ruské politické rétoriky a ideologie, původ dnešního ruského politického jazyka, používání absurdních hyperbol, eufemismů, vysvětlení kontextu, původu a smyslu pojmů jako například „genocida rusky mluvícího obyvatelstva na východě Ukrajiny“, „Rusofobie“, „Ukronacismu“, fašismu, nacismu, resp. nacionalismu na Ukrajině, slabého a rozkládajícího se Západu apod. Vysvětlení jsou polopatická, smysluplná, logická, kauzální. Ukazují obraz absolutního cynismu a impéria lží. Úplně mě pak odzbrojilo ideologické propojení současné kremelské rétoriky na vulgární postmodernisty, takové to současné, až otravné, že „každý má nárok na svůj názor“, které tak rádi používají všemožní proponenti kremelské pravdy, je v zásadě přesně ten (Západní) hodnotový relativismus, proti kterému se celá ta moskevská ultrakonzervativní klika tak vehementně vymezuje. Objektivní pravda neexistuje, to se Kreml naučil u nenáviděných postmodernistů. Aha moment, že jsem málem spadl ze židle. Perfektní analýza, podrobná, hluboká, zasvěcená. V dalších částech je prosto věnován ruské kultuře, Glanc zde hodně popisuje své osobní – pozitivní – zkušenosti a zážitky. Rozhovor se však často stáčí a vrací k ideologii a moderní mytologii, prostor je věnován vysvětlení role Dugina, vliv Evoly, porovnává např. Sacharova a Solženicyna, jako dva naprosto odlišné představitele disentu z dob sovětských. Komentuje otřesné devadesátky, ale též třeba roli a funkci oligarchů. Těch detailů je obrovské množství. Glanc je silně kritický k představitelům současné vládnoucí moci – v podstatě gauneři, kteří unesli stát. Naopak velmi pozitivně mluví o ruské kulturní a umělecké bohatosti. V textu je patrná enormní snaha o objektivitu, Glanc je akademik - profesionál, rozhodně nepůsobí protirusky, naopak zde opakovaně zaznívá varování před zkratkami a generalizacemi ohledně Ruska a Rusů, čehož se tedy často dopouštím také – budiž pro mě toto poučením. Kniha je skvělá, jsem nadšen, ten detailní rozbor rétoriky je naprosto klíčový. Všem zájemcům o historii, Rusko a současný svět velmi doporučuji. Bělíček: „V jednom našem předchozím rozhovoru jste dával používání termínů jako denacifikace, neonacismus do souvislosti se strategií sémantického zmatení a vědomého útoku na zaběhané významy slov. Jaký to má pro ideologii současného Ruska význam?“ Glanc: „Podle mě docela zásadní. Běžným slovníkem, jako je válka, obrana, intervence a podobně, se totiž tato válka nedá nijak vysvětlit, natož ospravedlnit. Proto se musel vytvořit v podstatě nový jazyk, kde výrazy mají libovolně přesněji řečeno účelově stanovené významy.“

Výborný a inspirativní rozhovor, spousta zajímavých informací a výkladů. Nejsem úplně přesvědčený, že neexistuje nějaká jednotící linka (duše to samozřejmě není), která by smysluplně charakterizovala obyvatele onoho východního prostoru, nicméně střízlivý přístup k různým povrchním generalizacím se cení. Co mi však v knize chybělo, byla reflexe současného ruského filmu. Jména jako Zvjagincev, Balabanov, Serebrennikov (a samozřejmě i jména prorežimních autorů) mohla zaznít.