Rules for Being a Girl

musím říct, že z této knihy jsem vážně nadšená. na téma feminismus jsem nečetla ještě žádnou knihu. viděla jsem, ale film Moxie a v první části knihy mi to připadalo dost podobné, od půlky se kniha rozvíjela svým stylem. kdybych neměla školu, tak knihu přečtu na jeden zátah, má totiž jen 208 stran a do toho velmi krátké kapitoly, které já mám teda radši. není to vůbec náročné čtení a knihu zvládne přečíst úplně každý. hlavním motivem je samozřejmě feminismus, ale také se tam objevuje krásná romantická linka. z knihy mám docela smíšené pocity (jen ty dobré) a tak úplně nevím, jak se vyjádřit, jelikož mě to dostalo stejně jako Moxie. představa, že zneužívání, sexismus apod. je téměř na denní bázi, ve mně vyvolává pocit znechucení. při čtení je vidět, jak hlavní hrdinka rozvíjí své znalosti ohledně feminismu a postupem času už to není ta malá hloupá holčička a dokáže se postavit problémům čelem. ke konci měla kniha dost velký spád a já se nestačila divit, co všechno se to vlastně stalo ( i slzy ukáply). odteď budu určitě vyhledávat knihy s podobným tématem, je to dost k zamyšlení. rozhodně knize dávám plný počet hvězdiček

Pravidla pro holky jsou knihou, na kterou jsem slyšela chválu ze všech stran. Na Goodreads má 4.05 hvězdiček, na Databázi knih přes 80 %. Když jsem se do knihy pustila, čekala jsem něco skvělého. Toho jsem se ale bohužel nedočkala. Marin je naprosto vynikající studentka, navíc píše do novin a dokonce už má vybranou univerzitu, kde chce po střední studovat. Její budoucnost vypadá naprosto skvěle a navíc má podporu i od svého angličtináře pana Becketta, který často říká, jak skvěle Marin píše a také si spolu povídají o knihách. Jednoho dne ale pan Beckett zajde až moc daleko a Marin sama moc nechápe, proč se to stalo. Po nějaké době sice sebere odvahu a informuje vedení školy, ředitel s tím ale nic nedělá a vše se shodí na "nedorozumění". Marin se tak rozhodne využít svého postavení šéfredaktorky a zakládá feministický čtenářský kroužek a rozhodne se bojovat proti tomu, co se na škole děje. Popravdě vůbec nevím, co na knize má být tak skvělé. Samozřejmě, popisuje nelehké téma a ukazuje, jak se s touto skutečností hrdinka vypořádá. To by se ale dalo udělat stokrát lépe. Kniha je čtivě napsaná, to ano. Na druhou stranu v žánru YA zase není takový problém napsat něco tak, aby děj utíkal a čtenáři chtěli číst dále. To je ale tak všechno, co bych mohla pochválit. Hlavní hrdinka byla občas fakt na pěst. Nic se nesmí přehánět a Marin je přesně ta hrdinka, která vás svým přehnaným zápalem do feminismu bude neskutečně štvát a to i přesto, že vám feminismus obvykle nijak nevadí a naopak se spoustou myšlenek souhlasíte. Další věc je samotné téma "vztahu" mezi učitelem a studentkou. Když už o tom píšu knihu, proč to tedy trochu nepřiblížím? Je super, že řeknu, že se mezi nimi stalo to a to, případně že to tu dívku zasáhlo. Tohle všechno má ale nějaký vývoj. Jak k tomu došlo? Co tomu předcházelo? Je důležité tato témata otevřít, když už se do toho ale pustím, bylo by fajn se tomu věnovat víc než pár větami. O zakončení ani nemluvím. Takhle uspěchaný a odfláknutý konec jsem dlouho neviděla. V závěru nevím a nechápu, co mi kniha měla dát. Jestli to měla být sympatická hrdinka, která mě namotivuje začít o věcech přemýšlet, nestalo se to. Pakliže to byla snaha přiblížit problematiku vztahů mezi učitelem a studentkou, taky se to moc nepovedlo. Jakási nadvláda staršího muže oproti mladší dívce, která neví, jak s jeho nátlakem naložit? Taky moc vysvětlená ani přiblížená nebyla. A nějaký pocit zadostiučinění na konci? Ten jsem během toho uspěchaného závěru fakt neměla šanci pocítit. Jestli je nějaká kniha, kterou všichni vychvalují, má dobré hodnocení, ale já ji nemohu doporučit, jsou to Pravidla pro holky.