Autorka v knihe popisuje hladomor na Ukrajine v rokoch 1932-33, ktorému podľahli cca 4 milióny ľudí. Zároveň analyzuje príčiny jeho vzniku. Na základe zhromaždených údajov jednoznačne potvrdzuje politický dôvod hladomoru. Ten nebol dôsledkom fatálnej neúrody ani sabotáží samotných roľníkov, ako tvrdila ruská komunistická propaganda. Bol dôsledkom chaosu spôsobeného kolektivizáciou, ale nielen to. Najvýznamnéjším faktorom, ktorý zapríčinil trýznivú smrť miliónov obetí bol fakt, že režim obyvateľstvu systematicky a násilím odňal totálne všetky potraviny a zároveň ich uväznil v danom teritóriu. Potom stačilo už iba čakať a ukrajinský "problém" sa vyriešil sám. Čiže inak povedané- bola to cielená zbraň, ktorú použil Stalin a jeho klika, aby zlomil odpor roľníkov voči kolektivizácii a proti sovietskemu systému a taktiež aby zlomil ukrajinský nacionalizmus. Veľmi zaujímavou časťou je kapitola o následnom utajovaní hladomoru zo strany sovietskeho impéria. Svoju podstatnú a neslávnu úlohu tu zohrali i západní novinári a korešpondenti pôsobiaci v Moskve, ľudia poväčšinou režimom rozmaznávaní a skorumpovaní, ktorí o hladomore veľmi dobre vedeli, ale ani slovkom sa o ňom vo svojich reportážach nezmienili. Taktiež sú mimoriadne zaujímavé paralely medzi stalinskou históriou a súčasnosťou. Ani v najmenšom sa nezmenila ruská posadnutosť Ukrajinou, nezmenila sa propaganda ani metódy falzifikácie minulosti. Osoby a obsadenie sa v Moskve menia, ale postupy a spôsoby zostávajú až rigidne rovnaké Seriózna kniha o komunistickom hladomore na Ukrajine u nás doteraz chýbala. Viacerí autori tuto tému zahrnuli do svojich kníh- za všetkých by som vyzdvihol Timothyho Snydera, ktorý tejto problematike venoval vo svojich prácach značný priestor. Avšak komplexne spracované dielo do češtiny či slovenčiny až doteraz preložené nebolo (aspoň mne nie je známe). Preto je tento titul dôležitý. Náruživí konzumenti proruskej propagandy síce po ňom zrejme nesiahnu avšak kriticky zmýšľajúca časť populácie by po ňom siahnuť rozhodne mala. Umožní nám to nielen spoznať jednu z najhorších genocíd 20. storočia, ale taktiež pochopiť historickú skúsenosť našich východných susedov - a tým im do veľkej miery i porozumieť.

Z pohledu dějin hromadného umírání, masového vraždění, průmyslového zabíjení, genocid a dalších lidských tragédií je 20. století, a zejména jeho první polovina, jedno z nejhorších období historie lidstva. Tedy alespoň té novodobé historie. Vedle obou světových válek, vedle holokaustu, vedle vyvražďování měst (Nankin) a celých národů (Arméni), a dalších zločinů proti lidskosti jsou tu ještě události, které se jejich pachatelé a strůjci vždy snažili politicky spíše zamést pod koberec, zlehčit dopady, skrýt před zraky světové veřejnosti. Skrývání a zametání platí o všech zločinech, alespoň tedy vždy po nějaký čas, než dojde ke konečnému zúčtování s pachateli. Někdy však k zúčtování nedojde, někdy je spravedlnost krátká, pomalá, bezzubá, politicky slabá. Někdy jsou aktéři natolik bezskrupulózní, natolik silní ve své propagandě, ve své politické moci, tváří v tvář světovému společenství, že tyto ohavné zločiny zůstávají nepotrestány, vina neakceptována. To je bohužel případ otřesných, rozsáhlých a často záměrně vyvolaných hladomorů v zemích stižených rudým prokletím komunismu. Kniha, jak název napovídá, se věnuje řadě hladomorů mezi lety 1917 až 1934, vyvolaných rudou nemocí, a.k.a. sovětským komunismem, na tehdy sovětské Ukrajině. Autorka práci pojala velmi detailně a události komentuje v celé šíři dalších souvislostí. Úvodem v rychlosti prochází ukrajinskou historií a historickými rusko-ukrajinskými vztahy. Toto je zásadní pro další pochopení následného dění. Podstatná v tomto historickém exkurzu je letitá snaha Ukrajiny vytvořit národ a osamostatnit se, získat nezávislost, a velmi krátké období skutečné nezávislosti v letech 1918-19. A proti tomu neustálá snaha Ruska těmto národoveckým tendencím všemožně bránit. Text postupně přechází od bolševické revoluce v roce 1917, přes následnou občanskou válku rudých proti bílým, přes lokální rolnické vzpoury, přes těžké protižidovské pogromy, k prvnímu z větších hladomorů v letech 1920-22 (24). Autorka podrobně mapuje kauzální vztahy, které k hladomoru vedli. Mapuje též opatření ke snížení následků, vč. zahraniční pomoci. Následně se skrze ukrajinizaci Ukrajiny v průběhu dalších dvacátých let, monstrprocesy na konci dekády a konsolidaci Stalinovy vlády a moci dostáváme postupně na počátek třicátých let, na počátek osudné kolektivizace. Autorka zde opět mapuje pavučinu rozhodnutí, které vedli k dalšímu otřesnému hladomoru v letech 1932-34, tentokrát mnohem závažnějšímu, a co hůř, tentokrát zcela záměrně vyvolanému. Kniha obsahuje obrovské množství detailů, pozadí politických rozhodnutí, záznamů z archívů, důkazů politické zvůle, záměrných rozhodnutí přímo vedoucích k otřesné smrti statisíců a milionů. Kromě toho je plná lidských příběhů obětí, absurdních příběhů, kafkovských situací, vyprávění, popisů hrůz, popisů násilných rekvizic všech potravin, hladu, nemocí, hladového šílenství a ohavné smrti. Šíře získaných poznatků, sebraných spisů, archiválií a záznamů je enormní a vykresluje živý a barevný obraz ztracené kruté minulosti. Popisované události jsou otřesné, vlastně víc než otřesné, nejde to vyjádřit slovy. Násilí, hrůza, hlad, smrt. Hladomor je vlastnost komunismu, hlad je zbraň, je součástí ekonomiky trvalého nedostatku. Dojmů je příliš mnoho. Pocit nespravedlnosti a zlosti je přetrvávající. Jedna poznámka: o to víc zarážející bylo číst západní reakce, reakce západních intelektuálních elit a některých západních novinářů – zejména těch umístěných v Moskvě, evidentně taktéž prolezlých rudým morem. V závěru se autorka detailně zabývá formálním ustanovením hladomoru jako genocidy Ukrajinců dle mezinárodního práva. Současnou definici genocidy ukrajinský hladomor nenaplňuje a v současném mezinárodním uspořádání neexistuje politická moc, která by dokázala tuto definici změnit. To však nic nemění na faktu, že hladomor skutečnou genocidou ukrajinského národa byl. Genocidou vyvolanou zvrácenou sovětskou vládou plnou gaunerů a zločinců. Genocidou vysněnou a vymyšlenou Stalinem, vyvolanou stalinistickým zlem, nenávistí vůči nezávislé a svobodné Ukrajině, a rudým šílenstvím kolektivizace, vykonanou Stalinovými pohůnky z GPU/OGPU, lidskými zrůdami, vykonanou v atomizované společnosti, venkované proti venkovanům, měšťané proti rolníkům. Genocidou realizovanou s cílem destrukce třídy a národa a jakýchkoliv snah o národní uvědomění, s cílem zničit rolníky, venkov a mnohé další, zničit místa a lidi, v jejichž srdcích touha po nezávislost a samostatnosti plála nejsilněji. Kniha kromě popisu historických událostí skvěle vysvětluje i současnou dynamiku rusko-ukrajinských vztahů, původ všech těch obvinění z nacismu a fašismu a dalších podobných blábolů ze strany Ruska směrem k Ukrajině. Nic nového pod sluncem. Nic ze současné Ruské rétoriky není nové, vše je pokračováním sovětské komunistické propagandy, pokračováním minulých snah zničit Ukrajince jako národnost a rusifikovat Ukrajinu. Text, jako mnoho jiných dostupných, jasně ukazuje, že současné Rusácké bláboly o hrozbě ukrajinského nacionalismu, nacismu a fašismu, jsou jen prázdné žvásty, jde o restauraci sovětského impéria lží, jde o pokračování stalinistických propagandistických metod a ještě starších ruských imperiálních tužeb. Ve světle výše uvedeného se domnívám, že je na místě vážná a oprávněná obava z rozpoutání nových hrůz, nových lidských tragédií a dalších zločinů proti lidskosti v okamžiku, kdy Rusko začne na Ukrajině vítězit. Psal jsem to ve svých komentářích několikrát, komunismus je odpornost, zrůdnost, dno lidského pekla a snahy o jakoukoliv jeho obhajobu, nebo rehabilitaci, nebo dokonce znovuustavení kdekoliv, je odsouzeníhodná a opovrženíhodná. A stejně tak odporné je papouškování vylhaných blábolů současné Rusácké propagandy. Kniha může pomoct mlhou nepravdivých informací proniknout. Důrazně doporučuji všem.