Rubikon

„Plodem příliš velké svobody je otroctví“, napísal smutne Cicero. Skutočnú slobodu rímsky občan v spojení s vlastnou ambicióznosťou napokon zneužil a vzal si všetko, čo chcel. A slobodní občania sa vo svojom štáte po 460 rokoch stali neslobodnými. Pre fanúšika histórie strhujúca kniha. Predovšetkým strhujúco napísaná. Plnohodnotne faktické čítanie, pri ktorom sa ale podchvíľou musíte obzerať späť na obal, či nečítate klasický román. Veľmi živé, so zdanlivo beletristicky premrštenými scénami, no keď sa pozriete dozadu, odkazov na reálne pramene je toľko, že vám nebude stačiť jeden toaletný papier. Aj to, čo sa už zdá občas byť skutočne za čiarou, akoby šlo o výjavy z alternatívnej histórie antického Ríma, je holá skutočnosť. Teda bola. Najznámejšie postavy toho obdobia sú farbisto vykreslené a verne zachytené, či už sú „hore“ alebo „dole“. A každá z tých zásadnejších si v tomto fascinujúcom „úvode-do-štúdia-rímskej-republiky“ prežije oboje. Aby rímske politické frašky nezhodili knihu z útesu monotematickosti, votkal Holland do tejto pavučiny výjavy z dobyvačných výprav za hranicou republiky, pričom veľmi atraktívnym materiálom sú odseky, kde popisuje rímske vnímanie cudzích krajov a ich obyvateľstva. Ak tieto osobnosti matne a hrubo skreslene poznáte len z výkladu svojich nie tak celkom kompetentných učiteľov na strednej škole a z efektných hollywoodskych blockbusterov, kniha celosvetovo uznávaného profesora histórie na všetkých týchto Machiavelliov svojej doby vrhne iný tieň. Už nikdy nebudete na Sullu, Caesara, Cicera, Pompeia, Marca Antonia, Octaviana Augusta a iných rímskych štátnikov pozerať tak, ako predtým. Neskutočne komplexné a farbisté dielo – pre mňa kniha nedozernej hodnoty.

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem o starověkém Římu četl. Literatura faktu napsaná čtivou formou. Kniha začíná překročením řeky Rubikon 13.legií, krátce se věnuje založení republiky a pak mapuje jejích posledních 100 let až do zavraždění Julia Caesara a vládu Oktaviana. Podrobně jsou popsány činy významných Římanů (Marius, Sulla, Lukullus, Kato, Cicero, Pompeius a další). Autor vysvětluje i jak římané uvažovali a uvádí souvislosti proč jednali jak jednali. Po přečtení knihy jsem na řadu z nich změnil názor. Třeba krvavý diktátor Sulla se na vrcholu své moci vzdal všech funkcí, veřejně rozpustil svou osobní stráž a většinu svého majetku rozdal. Lukullus proslulý svými opulentními hostinami byl původně čestný a vysoce mravní politik a vynikající vojevůdce, kterého zradili příbuzní i kolegové senátoři. A na závěr jedna citace: "Na počátku tady byli králové a poslední král byl tyranem. Muž jménem Brutus ho vyhnal z města, ustavil úřad konzula a všechny instituce svobodné republiky. A nyní, po 465 letech, Brutus, potomek prvého z Brutů, zabil druhého z tyranů.... Caesar je mrtev. Svoboda byla obnovena. Republika byla zachráněna....A občané místo aby spěchali na Forum a tam aplaudovali svým osvoboditelům, chvátali do svých domovů a zavírali dveře na závoru."