Rozpůlená srdce

Na knížku jsem narazila zcela náhodou v jednom internetovém antikvariátu a protože se teď učím hebrejsky, šlo o jasnou volbu. V knize jsou informace o sedmi osobnostech, jejichž život je spojen jak s Izraelem, tak s Českou republikou. U některých jsou uvedeny i různě dlouhé rozhovory. Nejde o žádné profesionálněji vedené rozhovory. Autor sesbíral, co se o různých osobnostech dalo, a spojil to do jedné knihy. Určitě by tématu prospěla lepší systematizace. Ale pro "naťuknutí" tématu doprovozené zajímavými fotkami je to dobré. A kdo chce, může si o osobnostech v knize zachycených dohledat více. Kromě velice známých osobností Viktora Fischla a Arnošta Lustiga tu najdeme i novinářku Ruth Bondyovou, letce Hugo Maroma, fotografa Jindřicha Marco, letce Milana Malého a fotografa Dobrina Stojčeva.

Novinář Radek Gális se při své práci setkal s různými lidmi, kteří „rozpůlili svá srdce mezi Izrael a Českou republiku“. Takhle o tom sám píše v závěru knihy: V dalších letech jsem se při novinářské práci setkával s výjimečnými lidmi, kteří rozpůlili svá srdce mezi Československo a Izrael: byli to Viktor Fischl, Arnošt Lustig, Ruth Bondyová nebo Hugo Marom, ale i jiní. Naslouchal jsem jejich moudrému vyprávění a chápal, proč se tak rozhodli. Jsem rád, že se s jejich vzpomínkami můžete setkat na stránkách této knihy i vy. Na knihu jsem náhodou narazila v jednom internetovém antikvariátu a protože se zrovna učím hebrejsky, zkušenosti a životní osudy těchto lidí mě zajímaly. Mezi dotazovanými už jsem poměrně dobře znala spisovatele Viktora Fischla a Arnošta Lustiga. Z dalších tu najdeme i novinářku Ruth Bondyovou, letce Hugo Maroma, fotografa Jindřicha Marco, letce Milana Malého a fotografa Dobrina Stojčeva – s těmi jsem se seznámila poprvé. Nejvíc se mi líbil rozhovor s Viktorem Fischlem, který si i ve stáří uchoval úžasnou pokoru a smysl pro humor a obdivuhodně miloval svou ženu: Máte stále krásnou češtinu. Jak bylo obtížné udržovat si v zahraničí svou mateřštinu? Bylo to poměrně lehké, protože zaprvé: Když člověk něco miluje, tak to tak rychle neztrácí. Za druhé jsem se oženil s Moravankou a vždycky jsme spolu mluvili a stále ještě mluvíme víc česky než hebrejsky. Když jsou kolem děti, mluvíme spíš hebrejsky, ale o samotě spolu mluvíme většinou česky. Teď se mnou do Prahy přiletěl syn, protože žena už se mnou nemohla. Synáček je velký klacek, má 62 let. Jednou se kdosi ptal starého pána: „Co pořád děláš?“ Odpovídá: „Ale, mám syna v důchodu, tak se musím ohánět.“ Jsem na tom stejně, i já mám už syna v důchodu, tak se musím ohánět. Kniha Radka Gálise mě trochu zklamala, čekala jsem od ní víc. U některých osobností jsou uvedeny různě dlouhé rozhovory – spíše příležitostné. Dál pak autor sesbíral, co se o různých osobnostech dalo, a spojil to bez ladu a skladu do jedné knihy. Určitě by tématu prospěla lepší systematizace. Ale pro „naťuknutí“ tématu doprovozené zajímavými fotkami je to dobré. Všechny osobnosti uvedené v knize mi přišly zajímavé a inspirativní. A kdo chce, může si o nich dohledat více.