Rozhovory se sériovými vrahy 2

Na knihu "Rozhovory se sériovými vrahy: Největší zlo světa" od bestsellerového autora Christophera Berryho-Deea jsem se moc těšila, neboť velmi čtivou formou zprostředkovává mrazivá svědectví o tom, co se ukrývá v nejtemnějším zákoutí zvrácené lidské mysli. Po přečtení této obdivuhodné knihy můžu děkovat tomu, že jsem se narodila tam, kde jsem se narodila, a že žiji v zemi, kde je jen minimální podíl sériových vrahů na počet obyvatel. Smutné prvenství díky vedených statistik si drží jak jinak než Spojené státy, které tvoří přibližně 5 procent světové populace, a produkují více sériových vrahů než zbytek světa tj. celkem 76 procent z celkového počtu. Evropa obsadila pomyslné druhé místo se 17 procenty. Kniha "Rozhovory se sériovými vrahy: Největší zlo světa" obsahuje celkem pět rozsáhlých kapitol, kde každá z nich je věnovaná jednomu z nejznámějších vrahů světa, a vždy pojmenována po jednom z těchto vrahů tj. John Wayne Michael Gacy, Kenneth Alessio Bianchi, William George Heirens, John David Guise Cannan a Patricia Wrightová. 1. kapitola: John Wayne Michael Gacy mel svou mysl rozdělenou na dvě části. Na jedné straně byl Gacy úspěšný řemeslník, budovatel komunity, organizátor akcí a přátelský soused, na druhé straně sexuální zvrhlík, sadista, jehož vražedné nutkání se vymykalo kontrole. Silnější osobnost "vraha" brzy převládla a z Johna Wanyea Gacyho se tak stal jeden z nejodpornějších sériových vrahů všech dob, jež měl na svědomí životy 33 mladých nevinných chlapců. 2. kapitola: Kenneth Alessio Blanchi sadisticko-sexuální psychopat, který připravil o život asi patnáct mladých žen včetně dvou malých dívek, a jejich těla odhodil jako odpad. Je znám především jako jeden z Ďábelských Škrtičů z Hillside. Byl patologickým lhářem a lhaní byl jeho jediný způsob, jak si připadat chytřejší, než ve skutečnosti byl. Stejně jako většina sériových vrahů je i Bianchi dokonalým příkladem asociální osobnosti. Je to skrz naskrz lhář . Popírá vinu, jak se mu to hodí, a když jsou karty rozdány proti němu, lže znovu a znovu, jak je potřeba. Člověk má spíše dojem, že Ken nezná význam slova "pravda". 3. kapitola: William George Heirens byl přezdíván jako Vrah rtěnky. Vykrádání domů, bytů a obchodů mu připadalo vzrušující, byl pro něj ventilem napětí a nebezpečí, které pociťoval, ho vzrušovalo a ukázalo se, že mu pomáhá překonat jeho osobní trápení. A pak došlo ke třem osudným vraždám, ke kterým se doznal, ale i dnes, po tolika letech, není zcela jednoznačné, zda je skutečně provedl. 4. kapitola: John David Guise Cannan, pohledný, elegantní a zcela věrohodný, byl bezpochyby novým britským Tedem Bundym. Byl to krutý ozbrojený lupič, sériový násilník a sériový vrah. Příroda Johna obdařila krásným vzhledem a lehkým šarmem "lamače srdcí". Srdce krásných žen dobýval zdánlivě bez větší námahy a své moci si užíval plnými doušky. Příroda však své dary poškodila osudovou vadou, která ho proměnila v chladnokrevného zabijáka. Vyvinul se v něm ničivý pud, který nedokázal ovládnout. 5. kapitola: Patricia Wrightová, černá, drobná a docela přitažlivá Patricia Wrightová není sériová vražedkyně. Tato prohnaná žena však spolu s Larrym Slaughterem ubodala svého bývalého manžela k smrti kvůli pojistnému podvodu. U tohoto případu trvalo 15 let, než se dostal před samotný soud. Kniha "Rozhovory se sériovými vrahy: Největší zlo světa" nejsou přepsané jednotlivé rozhovory se samotnými vrahy, jak by mohl název knihy napovídat, ale právě naopak. Tato kniha mě velmi mile překvapila tím, že se jedná o souvislý text mapující jejich život od narození až do zatčení, či případné samotné popravy. Je to ucelený příběh o nich samotných. Autor Christopher Berry-Dee velmi bravurně dokázal vypíchnout stěžejní momenty a události v životě sériových vrahů, jež měli následný fatální dopad na konání tak brutálních a bezcitných činů, jichž se v pozdějším období svého života tito vrahové dopustili. Do hloubky studuje jejich charakter, který nám dokáže velmi výstižně popsat a přiblížit, a zároveň se noří do jejich zvrácené mysli a zprostředkovává děsivé motivy jednotlivých vražd očima samotných vrahů. Z většiny těchto výpovědí a dopodrobna popsaných děsivých skutečností, jak se jednotlivé vraždy udály, doslova mrazí z jejich nezvyklé zvrácenosti, a velké bezcitnosti bez špetky empatie, soucitu či lítosti. Samotný text je oživen jednotlivými citacemi nejen samotných pachatelů, ale i vyšetřovateli a členů obžaloby. Jsou to velmi silná slova, ze kterých i po několika desítek let od událostí, stále mrazí a děsí obyčejné lidi. Skvěle zpracovaná kniha, kterou jsem já osobně přečetla za jedno odpoledne na jeden zátah, neboť autor ví, jak si získat pozornost čtenáře nejen pro precizně zpracované jednotlivé příběhy, ale především proto, že dokázal díky svému vlastnímu průzkumu jednotlivých indicií a důkazů vyvrátit některé ze lží, jež mu samotní vrazi předkládali jako jejich pomyslnou pravdu. Tuto knihu vřele všem doporučuji. "Hlasy obětí utichly a odpovědi zná pouze vrah a jeho komplicové..."

Dostala se mi do rukou novinka nakladatelství CPress, které je v současné době součástí moderní mediální společnosti Albatros Media a. s. Obálka působí velmi moderním dojmem, je vyvedena v černo-bílo-červené barvě, což evokuje kriminální tématiku či styl detektivek. Při bližším pohledu spatříme na obrázku výlevku vany, která je potřísněna zřejmě krví. Již design knihy napovídá, že téma nebude pro slabší povahy. Kniha je sice obsáhlejší, čítá 320 stran, ale odstavce jsou vcelku vzdušné, moderně formátované, takže se čtou vcelku příjemně a čtenář není zcela zahlcen. V pěti kapitolách autor uvádí rozhovory s pěti sériovými vrahy. Pootevírá dvířka k nahlédnutí do jejich životů a pokouší se odhalit či nastínit možné souvislosti mezi jejich životem, dětstvím, výchovou a sériovou kriminální činností. Kniha vychází z databází a archívů známých případů – konkrétně pojednává příběh vrahů, kteří nesou jména: John Wayne Michael Gacy, Kenneth Alessio Bianchi, William George Heirens, John David Guise Cannan a Patricia Wrightová. Čtyři z pěti jsou američané, John David Guise Cannan byl britské národnosti. Čtyři z pěti jsou sérioví vrazi, Patricia Wrightová nikoliv. Většinou se jedná o historické případy ze 70.–90. let, tedy nic v současnosti aktuálního. John Wayne Michael Gacy byl popraven, Kenneth Alessio Bianchi byl odsouzen k doživotí, William George Heirens zemřel ve vězení, John David Guise Cannan zemřel ve vězení. Titulek „Největší zlo světa“ považuji trošičku za senzační a nadsazený, neboť vrazi i sérioví vrazi se objevují bez rozdílu po celém světě. Nicméně USA se pyšní nejlepší kriminalistickou dokumentací, dlouhodobými databázemi a umožňují výzkumníkům rozhovory s odsouzenými vrahy. To může poněkud zkreslit v knize uváděné statistiky – podíl sériových vrahů: 76 % USA a 17 % Evropa. Je nutno přihlédnout k faktu, že mnoho zemí sériové vraždy neeviduje jako zvláštní kategorii a v autoritářských nebo chudších státech se mnoho případů nikdy neodhalí nebo nespojí. Takže ve výsledku v knize uváděné statistiky znamenají, že USA mají nejvíce zdokumentovaných sériových vrahů, ne nutně nejvíce. Myslím si, že záměrem autora nebylo vytvořit geopolitickou úvahu o USA. Vzpomeňme na české sériové vrahy, manžele Stodolovy, kteří by nebyli dopadeni, nebýt náhody. Podtitulek „Rozhovory se sériovými vrahy“ vlastně trochu mate čtenáře, protože název knihy naznačuje metodu rozhovoru, ale ve skutečnosti většina textu je biografický příběh vraha, zatímco rozhovory jsou jen menší částí materiálu. Text Christophera Berry-Dee, autora knihy, je reportážní a kultivovaný. Užívá kromě občasných slangových a hovorových slůvek převážně spisovné výrazy, ačkoliv jeho rukopis je směsice novinářského stylu, dramatizačních výrazů a někdy i lehce bulvárního tónu. Jazyk je místy silně expresivně zabarven – používá barvitá přirovnání, někdy až skoro bulvární charakteristiky pachatelů. Posuďte sami – hned v prvním odstavci kapitoly se to jen hemží výrazy typu např. „zápach“, „prasečí očka“, „odpudivý pohled“, „rozkydlá zrůda“, „stvůra“. Ačkoliv se jedná o hodnotící soudy, nemusí to být špatně, neboť tento styl dodává knize určitý druh poutavosti, čtivosti a lákavosti – zejména pro cílovou skupinu. Práce na knize byla vedena zřejmě pečlivě, neboť kniha nabízí široký záběr do života odsouzených trestanců. To napovídá, že autor kromě studia unikátních archivních materiálů – jako jsou soudní spisy a policejní archivy – vedl rozhovory nejen s policií a některými vězni, ale musel být v kontaktu i s jejich rodinami. Byl vcelku dobře obeznámen s prostředím, do nějž se viníci jako děti narodili, znal sociální poměry a rodinné zázemí, kterým mohli trpět, uvažoval druh výchovy, kterou dostali, a možnou míru vlivu na vývoj osobnosti, a v neposlední řadě také zdravotní stav a choroby, které je sužovaly či vedly k činu. Z mého pohledu jde spíše o populární kriminalistiku než o odbornou práci, spíše o kriminalistickou reportáž než o psychologickou analýzu. Knihu jsem sice četla se zájmem, avšak jazyk autora mi v některých pasážích zcela nesedl, zejména charakteristiky popisovány expresivními výrazy a jiné hodnotící soudy. Příběhy lidí uvedených v knize jsou velmi silné – u sériových vrahů se ne vždy, avšak mnohdy vyskytuje ozvěna výrazného traumatu z dětství, které mohlo zapříčinit sadistické křehké ego, antisociální poruchu osobnosti, sociopatii, citovou zakrnělost, absenci svědomí, instrumentalizaci vztahů, touhu po moci a kontrole a konečně v některých případech i rozštěp na dvě osobnosti jako Jekyll a Hyde. Ačkoliv Christopher Berry-Dee je bestsellerový autor, na knižním portálu Databáze knih titul získal k dnešnímu dni zhruba pouhých 60 %.