Rozára a Černý Petr

Nevím, nakolik bude tahle knížka srozumitelná dětem, kolik roků by měli posluchači, případně čtenáři mít, ale já jsem lapena a tuze spokojena. Nejen Rozárka a Černý Petr (jindy Petr Černý), ale taky Vasil, Isidor Spanilý a Igor Plísňový. A dále bytosti z lesa, mlýn na báby a hasačert! Pro mne úžasné, objevné (mlýn samec a mlýn samica) a libozvučné čtení, počínaje první básničkou a konče epilogem; tenhle knižní poklad potřebujeme mít v knihovně! „Když bytosti přišly do zahrady o podzimní rovnodennosti, pálilo se na zahradě spadané listí. Vonělo jesení a dým se mísil se šerem. Toho večera Rozárka poprvé potmě pootevřela okno do zahrady. Nechtěla nic říct ani zahulákat, jen možná těm bytostem ukázat, že se jich už nebojí. Fííí a byly pryč, nebo nebyly vidět. Zaprůvanilo to a na rozečtené knížce přistál žlutý list.“

Mám z téhle knížky rozporuplné dojmy. Vnímám ji jako velmi zajímavou a poutavou po grafické stránce. Jazykově je taky krásná. Navíc nápad s mlýny je neotřelý. Ale příběh hlavních postav se mi zdá snad nedotažený, snad překombinovaně nevyslovený. A to je opravdová škoda.