Róza a ztracený tatínek

Další krásný dětský kousek od paní autorky to byl. Ideální na blížící se prázdniny. Příběh si již možná bude žádat trošku zdatnějšího čtenáře, viděla bych to plus mínus od těch osmi let výše. Nicméně já zas a opět budu škemrat za společné čtení. Já sama si pamatuji na spoustu takových letních večerů z mého dětství, kdy jsme si s rodiči/ prarodiči četli společně a jsou to jedny z nejhezčích vzpomínek... Více o knize v záložkách recenzí od Knižních střípků.

124/2025 RÓZA A ZTRACENÝ TATÍNEK PAVLÍNA JURKOVÁ Nakl. Nakladatelství 65. pole Rok vydání 2025 176 stran Dětské knihy Pavlíny Jurkové jsou pro mě již roky sázkou na jistotu a každou z nich mohu doporučit. A nejinak tomu je i u této novinky o 11leté holčičce Róze. Ta se již nemůže dočkat až začnou prázdniny a pojede zase se svou maminkou a psem Fidem do domu po babičce v Jánově. Róza žije jenom sama s maminkou, o svém tatínkovi neví vůbec nic, jen to, co říkala babička – někdy je lepší nevědět... Letošní pobyt v Jánově bude v mnohém jiný, nebudou tam s maminkou samy. A aby toho nebylo málo, potřeba vědět, kdo je její táta, dostane úplně jiný rozměr. O těchto prázdninách se budou dít opravdu velké věci. Další krásný dětský kousek to byl. Ideální na blížící se prázdniny. Příběh si již možná bude žádat trošku zdatnějšího čtenáře, viděla bych to plus mínus od těch osmi let výše. Nicméně já zas a opět budu škemrat za společné čtení. Já sama si pamatuji na spoustu takových letních večerů z mého dětství, kdy jsme si s rodiči/ prarodiči četli společně a jsou to jedny z nejhezčích vzpomínek. Dopřejte je také svým dětem. Róza je úžasná holčička a byť má jeden problém, se kterým musí bojovat, nevzdává se a snaží se najít si v životě to své, co jí bude dělat radost. V jejím případě je to právě kreslení, které nade vše miluje a kreslí opravdu krásně. Ale je to také pěkná divoška, tady se mi moc líbilo, že Pavlína vytvořila hrdinku, která není takovou tou vzornou, dokonalou holčičkou, dokáže se i pěkně vzteknout a dospělým kolem ní svými nápady pořádně zatopit. Příběh o tom, že rodina může mít různé podoby. Příběh o tom, že i dospělí dělají chyby, ale vše se dá napravit. Příběh o tom, že z nepřítele se může jako mávnutím kouzelného proutku stát velký kamarád či kamarádka. Na závěr už jen musím zmínit krásné ilustrace paní Evy Chupíkové, které mi dělaly radost již u předchozí trilogie o Elišce (vřele doporučuji se po ní podívat). (ČERVEN 2025)