Rousseau

Dnes je Mezinárodní den celníků a já, poznamenaná celním prohlášením a potupným vykládáním obsahu zavazadel na stůl, bych se ráda setkala jen s jediným celníkem, a to je "Celník" Henri Rousseau. Tak se s ním seznámím prostřednictvím téhle nádherné knihy. Henri Rousseau ale nebyl celník, pracoval jako úředník potravinových daní ( ale vybíral mýtné) a přezdívku dostal od spisovatele Alfreda Jarryho. Malovat začal až po čtyřicátém roku života ( musel zajistit finanční rodinu; ovdovělou maminku a šest dětí). Teprve v padesáti odešel ze zaměstnání a malbě se věnoval naplno. Ke své nízké penzi si přivydělával různými pracemi, třeba v časopisu Le petit journal, ale i pouliční hrou na housle. Protože jeho obrazy kritici i obyčejní lidé zesměšňovali s tím, že maluje jako dítě. A on tak toužil stát se uznávaným malířem. Vystavoval svá díla v Salonu nezávislých a az během let si konečně získala jeho tvorba značnou oblibu. O obrazu Tygr za tropické bouře napsal Felix Vallotton: " Jeho tygra, který překvapuje svou oběť, si nesmíte nechat ujít; je alfou i omegou malby." V roce 1893 se Rousseau přestěhoval do ateliéru na Montparnassu, kde žil a pracoval až do roku 1910, kdy si při nehodě v ateliéru pořezal nohu a protože si nemohl dovolit lékařské ošetření, rána se mu zanítila a následky infekce způsobily smrt. Henri Rousseau zemřel ve věku 66 let. Obrazy se scénami z tropického pralesa plné exotických rostlin a zvířat jsou mé nejoblíbenější a to i přes fakt, že Rousseau jen předstíral , že procestoval celý svět: ve skutečnosti nikdy neopustil Francii. Pracoval v botanických a zoologických zahradách. Ale to je vlastně úplně jedno, důležité je, jak obrazy na diváka zapůsobí. V Národní galerie v Praze se určitě podívejte na slavný autoportrét: Já, portrét - krajina a dobře si prohlédněte, co všechno se podařilo malíři na plátně zachytit. Podívejte se i na televizní seriál Genius, kde malíře zpodobnil moc krásně herec Tchéky Karyo a další díl je věnován životu Rousseaova přítele Pabla Picassa. V posledních letech Rousseaova života byl jeho podporovatelem a přítelem básník a dramatik Guillaume Apollinaire, který pro něj napsal ódu se vzpomínkou na " lesy, v nichž husté ananasy a mango klíčily, a na opice, jež prolévaly krev vodních melounů...." Ta zdobí jako epitaf Rousseaův hrob na hřbitově v Paříži.